V sobotu 17.2. jsme s klienty, kteří přijeli do libereckého doléčovacího programu z jiných měst, vyrazili na nenáročný pohodový sobotní výlet. Prošli jsme labyrintem sídliště Kunratická a pak kolem kolejí TUL směrem na známou Libereckou výšinu.
Relativně mírné stoupání do kopce nám dalo po zimě zabrat, drželi jsme se pořekadla „pomalu, ale jistě“. Procházku jsme si okořenili vyprávěním historek, nebáli jsme se ale ani trochy filosofování.
Na vyhlídce se od nás dva dobrodruzi odpojili a pokračovali po vlastní ose do hor vstříc větším výzvám. My zbylí jsme naopak seběhli zpět do města, popojeli jsme kousek tramvají a podivovali jsme se nad výrazně zchátralou fasádou místní farnosti do doby, než otevřela čajovna. Byli jsme první hosté, dali jsme si čaj, a vymýšleli jsme další vize na příště.
U myšlenky zahrát si Laser game nám zajiskřily oči (zejména terapeutovi). Orientální a buddhisticky laděná atmosféra čajovny nás nějak zpomalila. Možná jsme se po procházce jen obyčejně zastavili, ale uteklo pár hodin a měli jsme společný pocit, že jsme právě přišli. V březnu vyrazíme na další výlet.
