Mezi dny 22.8 -24.8 se v Mukařově, v komunitě White Light, konalo sportovní setkaní terapeutických komunit nazvané Sportkiáda. Této sportovní akce se účastnilo 11 terapeutických komunit. Motto této akce znělo: “ Nejde o to vyhrát, ale potkat se a zasportovat si“. Plni nadšení sedáme do auta a vyrážíme směr Mukařov s fantazií vyšponovanou do extrému, neboť pořadatelé odmítli zveřejnit disciplíny, v nichž se máme utkat.
Přijíždíme do Mukařova na místo konání a taháme věci z auta. Někteří komentují prostředí, které, ačkoliv velmi krásné, přece jen působí velmi vesnickým dojmem. Komunita White Light sice nemá tři patra jako ta naše ale pozemky mají velmi velké. Zapíšeme se do startovních listin a vyfasujeme zásoby pití a kávy pro naši komunitu. Naloženi krosnami a stany máme co dělat, abychom vše pobrali. Ujme se nás jeden z členů WL a ukáže nám, kde je na tábořišti naše místo, rozestavíme si stany a celkově se zabydlujeme, z účastníků je tu jen TK Magdalena a nikdo z nás není dost odvážný na to prolomit ledy. Zatímco se seznamujeme s místem a dáváme si kávičky, přijíždí další účastníci a tábořiště se plní. Slavnostní zahájení se odkládá a my čekáme na poslední komunitu, která má zpoždění.
Když se jí dočkáme, začne zahájení, komunity nastupují a my si bereme dresy. Bohužel jako jediní, ale nenecháváme se zaskočit a čekáme na tak dlouho utajované informace. Dozvídáme se, že nebudeme soutěžit jako komunity, ale jako týmy poskládané ze všech komunit. Rozpočítáme se a seřadíme se do mišmaš týmů. V těchto skupinkách si vymyslíme pokřiky, názvy týmů a společně se poznáváme. Poté se zapálí monstrózní vatra a můžeme opékat buřty. První den je u konce a my pořád neznáme disciplíny.
Ráno se všichni vymotáme ze stanů a jdeme na snídani. Zázemí bylo boží a jídla bylo taky dost. Za organizaci se WL nedá nic vytknout. Všichni jsme natěšení, co se bude hrát. Nastupujeme a sdílíme s ostatními názvy našich týmů a pokřiky. Je to všehochuť a nikdo nemá důvod se za své výtvory stydět. A je to tady. Dozvídáme se disciplíny…a všichni koukáme jak z jara. První dvě souběžně běžící disciplíny jsou PAKOBAL a slepý volejbal. Pro ty z vás kteří tápou: PAKOBAL spočívá v tom, že si hráči připevní speciální brýle vyrobené z ruliček od toaletního papíru na oči a hrají normální fotbal. Co vám budu povídat, nasmáli jsme se. Brýle znesnadňovaly hru, ale stejně jsme si to užili.
Slepý volejbal spočíval v tom, že na druhou stranu hřiště nebylo vidět, jinak to byl obyčejný volejbal.
Jako jednotlivé týmy jsme soutěžily celé dopoledne a finále se hrálo po obědě. Díky rozdělení do týmů nebylo možné určit, která komunita má navrch a všichni jsme hráli společně.
Odpoledne jsme soutěžili v přetahování o to, který tým dostane přednostní právo jít na večeři.
Po večeři následoval kvíz, kde byla přepsaná pořekadla a my hádali, která to jsou. Bylo to velmi zábavné, pak proběhla ještě soutěž o to, která komunita má nejlepší utopence. Porota byla vytvořena z nezávislých porotců, kteří neměli tzv. želízko v ohni a degustací vybrali tři nejlepší utopence. Ti naši utopenci se neumístili, bohužel.
Jako večerní program proběhl open mic a do placu se dal mikrofon a každý obdařen básnickým (raperským??) střevem mohl reprodukovat svou múzu do okolo stojících diváků. Bylo to velmi výživné. Poslední den proběhlo završení této akce, vyhodnotili jsme nejzdatnější týmy a rozdaly se i nějaké ceny útěchy. Pak nastoupení, už jako jednotlivé komunity, jsme si zařvali sportu zdar a vyrazili jsme všichni domů. Akce to byla zábavná a netradiční, všichni jsme přijeli plni dojmů a myslím, že můžu s klidem říct, že ADVAITA si SporTKiádu užila.
Klient M
