Jitka:
Tak jako každý rok probíhá zimní zátěžový pobyt na běžkách, čekal i nás lyžák. A tak jsme na začátku ledna vyfasovali běžky, boty, velký batoh, spacák, pláštěnku a čelovku. Poslední dvě věci ve mně vyvolaly téměř jistotu, že nás čeká lyžování bez ohledu na počasí nebo denní dobu. Můj elán a těšení však neopadly. V den odjezdu jsme za pomoci Olivie vtěsnali všechna zavazadla do komunitního Opla a mohli jsme vyrazit do hor. I přes malé komplikace na horských silničkách jsme všichni dorazili v pořádku na chalupu Sokolka a ubytovali se. Překvapilo mě, že bylo rozhodnuto ještě na sklonku dne „Do stopy“. Myslela jsem, že si jen krátce osaháme běžky, sníh, své umění a vrátíme se na chatu, proto jsem si ani nebrala čelovku. Přijeli jsme za tmy a já jsem se poučila. Příští dny naší zátěžové akce už jsem bez čelovky nevyrážela.
První dny jsme měli téměř ideální podmínky pro běžkování – teploty okolo nuly, bezvětří, čerstvý hebký sníh a dostatek energie. Běžky krásně klouzaly ve stopě vpřed a někdy i nepříjemně vzad. Třetí den se počasí změnilo – od rána bylo mlhavo a drobně pršelo, změnila se i kvalita sněhu. Přesto jsme vyjeli auty na Jizerku a potom si na běžkách objeli asi 10 km okruh. Se zastávkou v nových přístřešcích na polské straně Karlovského mostu přes Jizeru. Zpět na chalupu jsme jeli opět pohodlně auty a načerpali síly na zbylé dva dny. Ve čtvrtek jsme jeli opět přes hráze Josefodolské přehrady a podívali se také na známý zimní stadion v Bedřichově, odkud startují tradiční závody Jizerské padesátky. To nejlepší jsme si nechali na závěr pobytu – výstup na horu Jizeru – královnu Jizerských hor. Na běžkách jsme vyrazili na už známou trasu k přehradě Josefův důl a dále přes Rozmezí se zastávkou na čaji Na knajpě až pod vrchol Jizery. Tam jsme nechali naše běžky a poslední kilometr zdolali pěšky. Na vrchol jsme dorazili až za soumraku a odměnou nám byly krásné výhledy na vrcholky okolních hor vystupující z mraků. Viděli jsme i vrcholy Krkonoš a celou scenérii ozařovalo zapadající slunce. Tak se s námi Jizerské hory rozloučily a my se vydali na zpáteční cestu, která proběhla už za tmy. Běžecké lyžování je krásný zdravý sport a myslím, že každý z nás zažil „ve stopě“ za ten týden nejeden hezký okamžik. Tyto okamžiky bychom si ale nezažili bez zázemí vyhřáté chalupy a teplého jídla po návratech z celodenních výletů. A právě o to teplo se starali Michal a Eva.
Michal:
Na chalupě Sokolka, kde jsem se staral o teplo a jídlo společně s Evou, to bylo někdy psychicky náročné, ale přes všechny strasti a těžké chvíle jsme připravili chatu vždy vyhřátou a navařenou dobrým jídlem, teplého čaje a vůbec si myslím, že zbytek skupiny se s radostí vracel po celodenním výkonu na běžkách. Také říkali, že kdyby se vrátili a měli by si všechno obstarávat sami, tak by to bylo velmi náročné, čili se nám dostávala vděčnost a poděkování za to, že se vracejí do teploučka a do jídlem provoněné chaty. Přes noc jsme také přikládali, aby nám chatička zůstala pěně vyhřátá a aby nám nebyla zima. Každý večer jsme společně hráli různé společenské hry, do kterých se zapojovali klienti společně s terapeuty. Tedy pouze kdo chtěl a kdo nebyl tak unavený a měl ještě náladu po celém dnu na běžkách. Také terapeuti pro nás každý večer připravovali kvíz otázek, které se týkaly výletů. Také jsem si připravil otázku z knihy vzácných kamenů a něco o nadpřirozených bytostech, které dříve existovaly v lesích a které již nejsou vidět, ale určitě jistě někde budou. Celý zážitkový pobyt jsme si užili a načerpali jsme nový zážitek a celkově nás to posílilo.
Jitka a Michal
