Ten červnový krásný, sportovně naložený víkend pro nás začal pátečním ránem, kdy jsme se naskládali do aut v počtu 13ti klientů a dvou terapeutů. Se smutkem ve tváři jsme opouštěli TK, neboť jsme zde museli nechat Alexe, ztratil totiž OP a nemohl tedy vycestovat za hranice ČR. A proč smutek ve tváři? Alex je náš sportovní talent a jak se dál můžete dočíst velmi nám scházel.
Cesta do slovenských Tomek nám trvala 8 hodin, ANO 🙂 parkoviště D1 bylo příčinou, ale nás to nikterak nerozhodilo. S úsměvy na tvářích jsme za žáru poledního slunce vyskákali z aut, Honza vzal kytaru a začali jsme trénovat na večerní Superstar. Přiznávám první pocit byl zvláštní, ba dokonce stydlivý. Partička lidí si na D1 vyleze z aut a zpívá si 🙂 Tento pocit byl ten tam, když si začali broukat i ostatní účastníci kolony. Nakonec to byl jeden z mnoha krásných momentů tohoto víkendu. Rovnou se přesunu k dalšímu silnému momentu, který nastal po příjezdu na míso určení, po rozbalení stanů a zabydlení se. Představení komunit. Nyní Vás krátce zasvětím: KOMUNITA CUP TOMKY 2017 byl 15. ročník sportovního střetnutí komunit. Letos se ho zúčastnilo 14 terapeutických komunit pro drogově závislé z ČR, SK a FR. Zpět k silným zážitkům, po představení všech komunit jsme utvořili obrovský kruh, ve kterém jsme se drželi za ruce a společně v cca 250 lidech zahájili náš společný víkend sborovým komunitním pokřikem AHOJ! Ta síla, pospolitost, energie 250ti abstinujících lidí byla nádherná a naplňující.
Páteční večer dále pokračoval společnou večeří, celý catering a vše okolo zajišťovala komunita Tomky group, velké díky a klobouk dolů za jejich organizovanost už jen proto, že žádnému z jejich klientů nebylo ještě ani 18 let. A jsme u první soutěžní disciplíny, kterou byla již zmíněná Superstar, každá komunita měla vystoupení, pěvecké, scénické ba dokonce i divadelní. O to větší radost jsme měli z prvenství díky Honzovi a jeho vlastní písni, kterou jsme se prezentovali. Dojali jsme všechny kolem, ale i sami sebe. Páteční večer jsme strávili u táboráku a sdílením všichni se všemi, a že jsme si měli o čem povídat.
Sobotní ráno jsme dostali krátké informace a začalo se sportovat. Začali jsme volejbalem, bojovali jsme usilovně a s vypětím všech sil, bohužel jsme se dále neprobojovali. Jako další disciplína bylo přetahování lanem, zde byl úspěch větší, chlapi bejčili jak jen mohli, ale opět se nezadařilo a ze základní skupiny se dál nepřetáhli. Tím se dostávám k fotbalovému utkání, bohužel ani zde i přes kličku sem a housle tam jsme prostě nevyhráli. Pravdou je, že ani Tomáš V. přesto, že se mu kouřilo z uší z usilovného střádání tahů ve své mysli, nám medaili v šachách nevytahal. Nejblíže medaili se přiblížil Martin 4. místem v běhu. Musím vyzdvihnout Káťu, která se zúčastnila běhu a doběhla, což byl obrovský úspěch. Díky terapeutovi Michalovi jsme se dostali ke stříbru za hod guľou.
Jak jste již zjistili moc úspěchů jsme nezískali, ale to jen na první pohled. Zúčastnili jsme se, užili jsme si to, hráli jsme fairplay a hlavně jsme celou dobu fandili jak divý nejen sobě, ale všem okolo což bylo znát na našich hlasech nehlasech 🙂
Celý víkend nám krásně svítilo sluníčko, koupali jsme se v přilehlé vodní nádrži Studená voda, která byla teplá jako kafe. Užívali jsme si volnost, kterou nám terapeuti dali a za to jim obrovské díky. V neděli jsme si užili vyhlášení výsledků a závěrečné proslovy. Nejdojemnější bylo, když vedoucí Tomky group mluvila o Dominikovi, který ten den slavil 18. narozeniny a následný den končil léčbu. Tím se víkend plný sportu, pospolitosti, radosti a mezilidské lásky bez ohledu na barvu pleti, vyznání, věk či cokoli dalšího chýlil ke konci. Vše jsme sbalili, uklidili po sobě a unavení a zmožení, avšak plní krásných prožitků se vraceli zpět domů do TK.
Tomáš B.