Terapeutická komunita na horách


ZÁTĚŽOVÝ POBYT TK ADVAITA V JIZERSKÝCH HORÁCH

Přišla zima a my jsme vytáhli běžky a vyrazili jsme na běžkařské putování po Jizerských horách. Rádi bychom se s vámi v tomto článku podělili o zážitky z našich cest.

Jeden z lednových nedělních podvečerů nás zastihl při příjezdu na příjemnou chaloupku v Antonínově nedaleko Josefova Dolu. Po vybalení potřebných věcí jsme si (někteří opravdu poprvé v životě) nasadili běžky a vyrazili k josefodolské přehradě. Nakonec jsme doběhli až na Královku, kde na nás čekala krásná panoramata. Po příjezdu na chaloupku jsme se společně postarali o chod chalupy a poté jsme hráli společenské hry.

Další den jsme přivítali s radostí a za doprovodu ranního slunce jsme si opět nasadili běžky. Naše cesta nyní směřovala k Blatnému rybníku, ke kterému se váže příběh o vraždě mladé ženy. Pokračovali jsme pak na Novou louku. Zpět jsme se vrátili po okruhu Jizerských hor. Večer jsme trávili pospolu a krom konání běžných povinností jsme sdíleli to, co se za dne odehrálo. Za zmínku určitě stojí zlomená kost na pravé noze jedné naší spoluklientky, kterou musela z kopců dostávat horská služba. Po ošetření v nemocnici se vrátila mezi nás. Do konce pobytu ale musela setrvat na lůžku, což pro ni bylo dosti obtížné, ale zvládla to.

A přišlo úterý a nás čekalo putování kolem soušské přehrady, kde jsme se napojili na jezdeckou magistrálu. Tam nás ohromily obzory jak vystřižené z dobrodružných románů. S trochou představivosti se člověk cítil jako v odlehlých koutech severské přírody. Rádi jsme se ale vrátili zpět do vyhřáté chalupy plni dalších krásných zážitků.

A rozklenul se nad námi opět nový den! S pozitivní náladou jsme vyrazili nejprve pěšky ku zdolání třetí nejvyšší hory Jizerských hor. U josefodolské přehrady jsme si nasadili běžky a běželi jsme kolem pomníku Věry Splítkové a pak k chatě Věčného Mlčení. Následovala magistrála k úpatí Jizery a výšlap na Jizeru, kterým nás provázely fantaskní ledové skulptury na zamrzlých stromech a v pozadí všeho Slunce na blankytné obloze! Vše bylo doplněno překrásným výhledem na Ještěd.

Ve čtvrtek jsme se pustili běžeckou magistrálou na Jizerku, kde nás přivítala malebná zasluněná kotlinka s pozůstatky vesnice, ve které stála sklárna, panský dům a škola, což vyloženě dýchalo historií. Z Jizerky jsme si odskočili ke Karlovskému mostu na česko-polských hranicích a cestou zpět nás doprovázely drobné vločky sněhu.

Poslední den jsme běželi okolo Královky odvážnější malebnější, a tedy i záživnější cestou, na Kristiánov. Dlouhý sjezd lesem zalitým zapadajícím sluncem, ve kterém se smích ozýval zepředu i zezadu, čas jako kdyby se zastavil, a my jsme zase na chvíli mohli být malými dětmi.

 

 

Celým putováním nás provázel vědomostní kvíz sestavovaný každý večer našimi terapeutkami. V něm jsme si mohli ověřovat si naše znalosti o zajímavostech a událostech, o kterých jsme se dozvěděli během našich cest po Jizerských horách. Vždy jsme si také trochu zasoutěžili.

O večerech a v nocích klesala rtuť teploměru až k minus patnácti stupňům, ale náš dočasný domov nám vždy poskytoval bezpečné zázemí, které by se dalo bez nadsázky nazvat „Teplem rodinného krbu“!

Děkujeme ADVAITĚ za krásné putování a spoustu nezapomenutelných zážitků 🙂

16.2. 2019, klient TK ADVAITA