Terapeutická komunita na běžkách 2022


Z putovního deníku vybíráme:

16. 1. 2022
Odjezd proběhl v klidu. Věci jsme naskládali rychle, Olivia má praxi v tetrixu. Když jsme přijeli na chatu, vyložili jsme věci, vzali běžky a šli jsme vyzkoušet terén. Okolí bylo zahaleno tzv. v mléce. Všude mlha. Docela mi to šlapalo. Sníh byl zmrzlý. Obdivovala jsem běžkaře, kteří jezdili stylem „na bruslaře“. Pár z nás se po chvilce válelo ve sněhu, ale Advaita se nevzdává. Ani nevím, za jak dlouho jsme dorazili na Nekras, kde byla cílová rovinka. Čekali jsme ještě na Kačku a pak jsme se šli podívat k rozhledně Královka, ke které nám Olivia řekla pár informací, které budou v testu. A vyrazili jsme zpět. Nato, jak mě cesta ke Královce bavila, tak cesta zpět do chaty už tak slavná nebyla. Čekal nás mírný sjezd, na kterém jsem byla furt na zemi. Už jsem na to měla nervy, jak se mi motaly nohy, a nemohla jsem vstát. Po docela chviličce jsme dojeli k chatě a Aneta už dávala revers. Všichni jsme dojeli v pořádku. Převlíkli jsme se do suchého, udělali jsme si kafíčka a čekali na sekanou, na kterou se vyplatilo počkat. Teď už jen čekáme na večerní komunitu a těšíme se na Dixit – moc!
„Na běžky se těšíme, padat na nich umíme. Stopě zdar!“ (Viki)

17 1. 2022
Ráno docela v pohodě, byli jsme odpočatí, ale jakmile jsem vylezl ven na cígo, tak šílená vánice. Nemohl jsem uvěřit, že v tomhle vážně pojedeme. Pak jsme si dali snídani a pomalu se chystali na výjezd. Jak jsme vyjeli, tak ten vítr byl ještě horší. A jak jsem viděl, že máme problém vyjít vůbec ze Sokolky, tak jsem přestal věřit na nějaké výkony. Jenže pak jsme zajeli do lesa a bylo lépe. Výkon všech byl super a překvapil mě. Sice jsem se trápil do kopce, protože mi to v kuse klouzalo dolů a začalo mě to štvát, ale naštěstí bylo alespoň pár sjezdů. A to jediné mě baví. Jinak nechápu, co lidi na běžkách vidí. Cesta tam docela ušla, ale cesta zpět (aspoň pro mě) už byla peklo. Každou chvíli jsem se na to chtěl vykašlat, ne že bych nemohl fyzicky, ale ta technika mě úplně deptala, plus mi to klouzalo nebo naopak lepilo. Ale jsem rád, že jsme to všeci zvládli. Uvidíme zítra.
„Koně moje, hyjéééé!“ (Petr)

18 1. 2022
Ráno jsme vstali po probuzení kuchařky Káti, která nám opět zahrála na flétnu budíček. Já, Milan a Aneta jsme šli odhrnout zbytek sněhu na příjezdové cestě, aby mohla projet Mirka autem. Aneta to moc dlouho nevydržela, tak jí přišel vystřídat Ondra. Ale i tak jí děkujeme za pomoc. Byla to fuška, ale alespoň něco místo rozcvičky. V 9.00 hodin všichni nasedli na ski (běžky) i se mnou a jeli jsme. Ze začátku se mi jelo dobře, cesta byla pěkná, kochal jsem se místama i přírodou, počasí nám dnes také hrálo do karet. Sledoval jsem, jak všichni jezdí a chvílema to byla fakt sranda. Bylo moc kopců a stoupání. To mi dalo zabrat asi nejvíc. Nejvíc jsme se s klukama těšili na ten sešup dolů zpět do Kristiánova. Ta zpáteční cesta nám dala podle mě všem zabrat a musím ocenit i holky (Anetu s Mončou), které to zvládly dojet až na chatu. Noha mě bolela, až když jsem byl u přehrady na zpáteční cestě. Teď momentálně koleno trochu tahá a bolí. Ujeli jsme krásných 26 km. Všichni byli hladoví, a když jsme přijeli, byli jsme rádi, že jsme tu a že nám Káťa uvařila výbornou večeři. Já osobně jsem po dnešku dost unavený a doufám, že si to zítra také všichni užijou jako dnes. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem přelítl přes Lůďu a ještě k tomu na rovině.
„Držet stopu umíme, vařit vodu musíme!“ (Jirka)

19. 1. 2022
Dnešní den byl v topu!
Ačkoli to po ránu na chatě jménem Sokolka vypadalo jako v domě plném zomie, tak jsme se nakonec po vydatné snídani vydali na cestu, která nás měla zavléct do oblasti Jizerka a na hranice s Polskem. Cesta zněla jasně. Před námi bylo nějakých přibližně 16 km trasy. Je středa, což znamená, že je kritický den. Proto jsme raději zvolili kratší trasu. Cesta byla skvělá, upravená a zábavná. Jedinou nevýhodou bylo opět mlhavé počasí. Hned na začátku jsme nevěřili, že v tomto počasí vydržíme běhat někde po Jizerských horách 7 hodin jak parta bláznů utržených ze řetězu. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy jsme najeli na velice dobře upravenou stopu a dozvěděli se, že nás čeká velice pěkná pouť sklářské historie. Během dnešního dne jsme si opravdu užili spoustu milých lidí, krásných výhledů, lehkých propadů a dokonce i sluníčka. Naše cílová zastávka na Polských hranicích doprovázená velice dobrým a vydatným obědem, nebyla opravdu ani trochu zadarmo. Cesta ke Karlovskému mostu byla opravdu nebezpečná a nevyzpytatelná. Ale i tak jsme si s ní poradili. Most byl ve zcela novém kabátku a to velice potěšilo naše nejvyšší. Cesta nazpět byla, asi bych řekl, lepší než cesta tam. Za doprovodu sluníčka jsme sice žádné safíry nenašli, ale cesta zpět k autům byla o dost kratší. Kratší ale neznamená lehčí. Velice nás překvapilo, jak dokáže být cesta fyzicky náročná. Díky tomu jak byla cesta šikmá, nás většinu už bolely nohy, a tak jsme trochu remcali. Včetně mě samotného. Každopádně závěrečný sjezd byl bomba. Takového chaosu jsem dlouho nezažil. Nejlépe si se sjezdem poradila naše hvězda Viki, které by její sjezdový postoj a odvahu záviděla i Ester Ledecká. Sám si myslím, že i já a moje pozadí bude na tento sjezdík ještě nějako dobu pamatovat.
„Na běžkách už umíme, na borce však čumíme. Dneska zase vyjedem a potom jim ukážem. Heeej!“ (Luděk)

20. 1. 2022
Dnešní ráno začalo pěkně zvukem z trubky, na kterou hrála Káťa, která nás jako kuchařka ráno budí. Ráno všechny tělo bolí, svačinu si na běžky chystají. Rychlá rota a zahrada/sníh příjezdovou cestu a parkoviště za Sokolkou hrabají. Během pár minut finišují a pomalu se Advaita crew chystají na bílé peklo na běžkách do Jizerských hor, kde to skoro známe, chyby pořád vychytáváme, ale všem to dokonale začíná jít. Přes přehradu to opět hodně štípe, ale my se ničeho nebojíme, vítr nás rozhazuje, my to překonáváme a šlapeme pořád dál. S kopci se zapotíme, na cígo se těšíme, první lehkou pauzu čekáme až na Chatě věčného mlčení. Dorazíme všichni, cígo v puse mají, vajglmenovi vajgly do skleničky dávají. Hola hej, na Jizeru sílu vydáme, za sebe se rovnáme. Bruslíme či klasikou jedeme, kdo co zvládne, brzo se všichni ve sněhu brodíme. Ještě chvilku jedeme najednou, pak běžky schováme a do kopce se vydáme, hůlkami si pomáháme. Když tam dorazíme (na vrchol Jizery), oběd si dáváme. Kdo chce na Jizeru ke kříži, podívat se může, Olí cestu ukáže, na skálu se těšíme. Výhled byl famozní, ten, kdo tam nešel, neví, o co přišel. Cestou zpátky na čaji se stavíme, cígo opět taháme, na jídlo se těšíme a pomalu valíme. Z kopců to dnes nejelo, moc jich ani nebylo, mně to vyhovovalo. Největší stoupání k přehradě skoro všichni běžky sundali, jen Viki, Olí, já, Luďa a Pája to nahoru vyjeli. Ondrovi se běžky porouchaly, jinak by nešel pěšky. Do Sokolky přijíždíme, běžky sundáváme, na jídlo se těšíme, potom chvilku budem spát, v 19.57 hodin gong uslyšíme. Na zítra se těšíme, jak vše hravě zvládneme.
„Advaita crew se nebojí, počasí ji nezlomí!“ (Zdeněk)

21. 1. 2022
Dnešní ráno bylo zatím nejkrásnější za dobu našeho pobytu zde. Jizerské hory nás totiž přivítaly blankytně modrou, úplně vymetenou a slunečnou oblohou. Bylo ale mrazivo, což nepřidalo na náladě těm, co byli na řadě s odklízením sněhu na příjezdové cestě – a že ho tam bylo. Hory se totiž snažily a nasypaly tam dobrýho půl metru. Naštěstí nám ale nejspíše Muhu seslal pana domácího se sněhovou frézou, kterýžto opět vykouzlil úsměvy na rtech sněhové čety. A tak nám již nic nebránilo v tom se vypravit na dnes asi 18 km trasu Jizerskohorskými cestami. Nejdříve jsme se vydali na první úsek naší cesty a to ke Královce. Všichni jsme byli překvapeni, jak jsme tam dojeli oproti prvnímu dni rychle. Odsud jsme jeli kolem Prezidentské chaty, kde nás čekal první karambol dnešního dne. Když jsme sjížděli hezký sjezdík, Monča nezabočila a jela dál. Naštěstí né moc daleko, takže si vyšlápla jen malý kousek a jeli jsme dál. Po chvilce nás čekala celkem napínavá cesta pustou lesní pěšinou, ze které, když jsme se dostali, spadl nejspíše nejen mně kámen ze srdce. Potom nás již čekal Bedřichovský stadion a jeho sjezdovka. Tu jsem si hooodně užil. Víc takových sjezdů. No a po krátké pauze jsme již drandili po Jizerskohorské magistrále k dnešnímu cíli, kterým byla přehrada Černá Nisa. Cesta magistrálou byla napěchovaná dalšími lyžaři a lyžařkami. A jak jsme se tak rozhlíželi, ani jsme si téměř nevšimli, že jsme skoro u přehrady, od které nás dělila zkratka, ze které se vyklubal vskutku drsný sjezd téměř lesem, který na lyžích zdolala pouze Viki. Viki bohužel nedobrovolně, protože jí zamrzlo vázání a nemohla tak lyže sundat. Věřím, že na tento kopeček asi nezapomene. Byla to pro ni vážně fuška jak psychicky, tak fyzicky. Měla ale mě a Péťu a jako princové princeznu jsme ji zachránili a vyrvali ze spárů hory. No potom již následovala přehrada, krátká sváča a po chodníčcích kolem přehrady zpět známou cestou na naši milou chatu Sokolku (přes Novou louku, Blatný rybník a Josefodolskou přehradu).
„Advaita se nevzdává, na běžky naposled se vydává!“ (Ondra)

22. 1. 2022
Dnes jsme byli poslední den na horách. Den probíhal v úklidu a krátké vyjížďky na běžkách, pak předat chatu pánovi provozujícímu tuto chatu k rekreačním účelům a odjezd zpět do terapeutické komunity.
Ráno bylo nevlídno, foukal vítr, padal sníh, museli jsme odhazovat příjezdovou cestu a také jsme ji nějak odházeli. Nedaleko chaty zapadl do závěje luxusní pražský automobil. Ještě před odjezdem ráno po onom odhazování sněhu odvezla Olivie autem do Bedřichova bývalého klienta, jenž nás v pátek poctil svoji návštěvou a který si s námi přijel zaběžkovat a tak trochu pobýt. Projížďka na běžkách byla v klídku, dokonce začalo svítit sluníčko. Byly pěkné výhledy. Byli jsme na rozhledně Slovanka, která byla navržena ve Vídni a postavena zde v Jizerských horách roku 1887. Její základna je vysoká 3m, samotná rozhledna pak má 11 m, montovali ji 17 dní a na slavnostní otevření přišlo 5 000 lidí.
Někomu se zpátky do komunity nechtělo a někomu (mně) ano. Po příjezdu vše probíhalo v poklidu, vyndat lyže, vynosit bagáž, vybalovat se, nacpat pračky a prát. Pak jsme jedli, posdíleli na závěrečné skupině a po večeři jsem si šel koupit tabák. (Kuba)