Rok se s rokem sešel a naše komunita opět vyrazila zdolávat vrcholy Lužických hor.
V pondělí po brzkém budíčku a posilněni snídaní jsme se pečlivě sbaleni vypravili na autobus. Naše cesta začala ve Svoru a všichni v dobré náladě jsme vyšlápli pravou nohou.
Jako první jsme zdolali vrchol hory Klíč. Krásné počasí a oběd s krásným výhledem, to je k nezaplacení…🙂 Na zřícenině hradu Milštejn už většina z nás byla trochu znavena, ale voda ze studánky nás opět probrala a vydali jsme se pozvolna k osadě Naděje – krásnému místu, kde jsme postavili stany a tábořili.
Přes noc na úterý jsme nasbírali síly a ráno jsme vyrazili k vodní nádrži Naděje přes Sirný pramen až na vrchol Jedlové s rozhlednou. Někdo se držel vpředu, někdo vzadu, ale i tak jsme byli všichni pospolu. Při obědě v přírodě jsme si užili výhledy na hrad Tolštejn a přes Křížovou cestu jsme dorazili do Jiřetína do kempu. Vyřízení, ale spokojení…🙂
Ve středu všichni včas sbaleni a připraveni k odchodu v 9 hodin, pochvala nás neminula. Čekal nás vrchol hory Luž, vynikající oběd na horské chatě a opět stanování v osadě Naděje.
Čtvrtek byl méně náročný, čekalo nás jen 11 km. Vrchol Hvozd, Mařenice i Babiččin odpočinek jsme zdolali levou zadní. Skautské tábořiště Na šestce bylo jako dělané na přenocování. Krásné místo, hezká atmosféra.
A už tu byl pátek… Vystoupali jsme na Sedlecký špičák, vrch Sokol a krásnou cestou mezi skalami jsme došli do kempu Na Kristýně. Zmrzka, odpočinek, táborák a koupačka – prostě chvíle za odměnu!!! 🙂
Odpočatí a plní energie na závěrečnou cestu jsme se vydali v sobotu ráno. Naštěstí bez batohů. Velké vedro nás vysilovalo, ale i tak jsme stačili vidět spoustu krásných míst. Hrad Grabštejn, Lysí vrch, ale i větrné elektrárny. Těšili jsme se domů, cesta nám přišla nekonečná, ale nakonec to přišlo. Před námi naše komunita, náš dočasný domov. Huráááá!!! Moc všem přeji, aby si v budoucnu odnesli tak hezký zážitek jako já. 🙂
Klientka E
