První sobota po 4. červnu je v terapeutické komunitě Advaita den, kdy jsou zváni všichni bývalí klienti, jimž se daří v životě bez drog. Mohou přijet, potkat se s lidmi z léčby, s terapeuty, kteří je provázeli dobrým i zlým, zavzpomínat a užít si společný den. Někteří z nich si pak kromě zážitků odvezou i ocenění za 1, 5, 10 či 15 let abstinence. Letos by naše výroční komunita vyšla přímo na 4. června, tedy přesné datum, kdy do komunity před devatenácti lety nastoupila první klientka. Ve stejný termín se však konal tradiční Komunita Cup ve slovenských Tomkách. V loňském roce jsme vybojovali absolutní vítězství mezi všemi komunitami, tak jsme se rozhodli, že se pokusíme umístění obhájit a výroční komunitu jsme tentokrát naplánovali o týden později – 11. června. Zlato v Tomkách jsme neobhájili, za to jsme vyhráli parádní počasí pro náš velký den.
Výročí v komunitě začíná dlouho před samou akcí – je třeba připravit program, pozvánky, ocenění abstinujících, zvládnout celou organizaci. Na ní se velkou měrou podílejí i aktuální klienti komunity. Slavnostní den začal technickou ranní komunitou, na níž proběhla rekapitulace toho, že každý ví, co a kdy má dělat, ví, co k tomu potřebuje a kde to najde. Při té příležitosti vycházejí najevo lecjaká tajemství.
Lucka, sociální pracovnice: „Vy, kdo budete na občerstvení, až dorazí Květa, nafasujete limonády a citróny. Máte mátu?“
Klient: „Ne.“
Lucka: „Víte, kde je?“
Klient: „Ne.“
Lucka: „Roste vám na zahradě.“
Klient: „A kde?“
Lucka: „To je to zelené vedle kuřárny…“
Po technické ranní komunitě se klienti rozešli do všech koutů domu za závěrečnými přípravami. V kuchyni a v jídelně to bzučelo při přípravě občerstvení. Letos jsme zvládli připravit i občerstvení pro vegany, abychom vyšli vstříc některým našim bývalým klientům. Oběd už nebyl společný, jak tomu bývá v ostatní dny v roce, ale spíše individuální, neboť každý měl mnoho povinností a i kuchyňský tým toho měl tentokrát opravdu nad hlavu, takže každý obědval, když měl zrovna čas.
Již dopoledne začali přijíždět první hosté. A tak jsme se hodně vítali, objímali, radovali se, že se zase vidíme a skládali si komplimenty, jak to všem sluší (a ono to vážně všem moc slušelo!).
Oficiální začátek výročí byl letos naplánován na 13. hodinu, výroční komunita pak začala ve 14. hodin. Program byl původně trochu jiný, ale protože kapela se z technických důvodů nakonec nemohla dostavit, došlo k tomuto posunu, který se ukázal jako velmi funkční – během této první hodiny se všichni přivítali, popovídali si, stihli přijet i opozdilci a při výroční komunitě už jsme se mohli věnovat vážně jen těm, kterým se venku daří a ocenit ty z nich, jimž se daří už dlouho. „Dnes je to devatenáct let, kdy do komunity nastoupila první klientka. Zároveň je to letos už dvacet let, když jsem se rozhodoval, že tuhle službu založíme. A bylo to dobré rozhodnutí,“ řekl na úvod odborný ředitel Advaity David Adameček.
V rámci výroční komunity jsme ocenili pět klientů, kteří abstinují jeden rok a jednu klientku, která si přijela pro ocenění za deset let abstinence. „První tři roky po komunitě jsem hodně řešila úzkosti a psychickou nepohodu. Taky jsem měla hodně komplikovaný vztah s mámou. Bylo to náročné, ale hrozně rychle to uteklo,“ řekla po ocenění bývalá klientka, která po léčbě zvládla vystudovat vysokou školu a stát se mámou čtyř dětí. O ocenění se přihlásilo pro letošní rok více klientů, ovšem někteří z nich se z pracovních či rodinných důvodů nakonec nemohli dostavit.
Po výroční komunitě býval tradičně koncert kapely. Z pomyslné krize, kdy nám kapela z programu vypadla, jsme (jak je v komunitě dobrým zvykem) udělali přednost – rovnou jsme zahájili volejbalový turnaj, kterého se zúčastnily čtyři týmy (klienti, bývalí klienti, doléčovák a terapeutický tým) a kolem hřiště byla skvělá atmosféra fanoušků. Ti, kterým se fandit nechtělo, trávili klidné odpoledne v komunitě a okolí, povídali si, užívali si příjemné počasí, kdy nebylo ani horko ani zima, prostě tak akorát. A těch pár odpoledních kapek snad nelze považovat ani za déšť… Po velmi vyrovnaném finále mezi terapeuty a doléčovákem si prvenství a dort pro vítěze volejbalového turnaje odnesl terapeutický tým. No, slovo „odnesl“ není úplně výstižné – dort si nakonec rozdělili všichni přítomní. Závěr výročí proběhl tradičně u táboráku. S kytarou, s buřty, lilkem a kukuřicí, v pohodové atmosféře.
Letos se výročí zúčastnilo bezmála 70 hostů, z toho 25 bývalých klientů. Gratuluji všem oceněným i těm, kteří oceněni nebyli a také se jim daří. Držím palce těm, kteří oceněni být zatím nemohou. A děkuji stávajícím klientům komunity (a týmu), kteří celé výročí připravili. Pro řadu klientů to byl hezký, ale náročný den, někteří prožívali v kontaktu s tolika lidmi nervozitu a úzkosti, pro jiné to byl opravdu těžký den, během kterého bojovali se svými strachy a obavami z budoucnosti a nedůvěrou v sebe a v to, že to někdy zvládnou a dotáhnou tak daleko jako ti, kteří se vrací do komunity coby úspěšní abstinenti. Věřím, že se se svými draky všichni úspěšně poperou a za pár let si také přijedou popovídat, obejmout se, užít se, ukázat, jak jim to sluší a třeba představit i své partnery a děti…
