Na konci dubna nám počasí nepřálo a v náhradním termínu opět lilo jako z konve, ale naše chuť posedět u táboráku nám vydržela až do prázdnin!
Datum 12. srpna 2026 vybízelo ke společnému setkání u ohně. Ten den bylo zatmění Slunce, nastalo novoluní a Perseidy byly té noci na vrcholu. Byl to magický okamžik.
Sešli jsme se v hojném počtu na konečné tramvaje a vydali se směrem k Lesnímu koupališti hledat vhodné veřejné ohniště. Jaké bylo naše překvapení, když už tam na nás čekal Martin s rozdělaným ohněm! Muži vyrazili do lesa pro dřevo a ženy mezitím probraly všechny „ty holčičí věci“, na které jindy není čas.
Když už jsme měli zásobu dřeva asi na týden a dorazili poslední opozdilci z práce, terapeutka Klárka zahájila očistný rituál. Odložili jsme vše, co nás tíží, a přivolali si to, co naše duše teď nejvíce potřebují. Stáli jsme v kruhu a drželi se za ruce. Byli jsme v tom spolu – jeden za všechny, všichni za jednoho. Tak ráda bych Vám napsala, co jsme prožili a co s námi rezonovalo, ale neudělám to. Bylo to naše a naše to zůstane.
Po rituálu se otevřela volná zábava – opékali jsme buřty, hráli a zpívali, povídali si a bavili se až do pozdních večerních hodin. A že to byla velká zábava – 22 lidí a 4 hudební nástroje!
Děkuji všem zúčastněným za úžasnou atmosféru, děkuji Klárce za hluboký spirituální zážitek a děkuji Vesmíru, že jsem mohla být součástí.
Lucie, sociální pracovnice