Noční výlet na Sněžku


Výlet na Sněžku se uskutečnil den po mém nástupu do Advaity, tedy 18. 6. 2021.
Před odjezdem do Pece pod Sněžkou, kde náš výstup začínal, jsme si zabalili potřebné věci – především čelovky.
Od budovy Terapeutické komunity jsme vyjížděli cca. v 22:00 hodin. Jedna skupina jela v autě s terapeutem Michalem, se kterým jsem jela i já. Druhá pak s terapeutkou Adélou. Po cestě jsme ještě v Liberci nabrali dva bývalé klienty komunity, které jsem viděla poprvé.
Cesta docela utíkala, projížděli jsme i přes mé rodné město Vrchlabí. Do Pece pod Sněžkou jsme dorazili s menším časovým zpožděním, ale všichni a v pořádku.
Trasa na vrchol Sněžky vedla od Lanovky lesem a přes Růžovou horu. Jelikož jsem na Sněžce už jednou byla, nasadila jsem celkem rychlé tempo, ale trochu jsem se přecenila, protože kopec, který vedl lesem, stále nekončil, a mně už docházel dech. Na konci tohoto ‘‘mírného stoupání‘‘ jsem díky svěžímu a chladnému větru poznala, že se přede mnou za malý okamžik ukáže začátek Krkonoš.
NP Krnap, tedy chráněnou krajinou oblast poznáte ihned. Je to zelenohnědá krajina člověkem takřka netknutá. Všude kolem rostou malé smrčky a prostírá se vůně čistoty.
Pokračovali jsme dál. V dálce jsem slyšela zvonění zvonů a hlavou mi běželo, co by mohlo na tomto místě zvonit. Posvítila jsem tedy na pravou stranu a všimla si, že těsně vedle mě stojí kráva, opodál pak malá telata. Kolem cesty se totiž rozkládala ohrada, kterou bych tam já osobně nečekala.
Když jsme došli ke dvěma pensionům na Růžové Hoře, posadili jsme se a dali si pauzu. Nabrali jsme síly svačinou a mohli jsme se pustit dál. Cestou nás míjeli další turisté, kteří se rozhodli páteční večer strávit výšlapem za východem slunce. Počasí nám přálo. Byla krásně vidět obloha s hvězdami, které nám svítily na cestu a všehovšudy nám stačila jenom trička nebo maximálně mikina. Čelovky nám svítily na cestu, ale čím blíž jsme byli u Sněžky, tím víc jsme viděli, jak se na východě už pomalu rozednívá.
Když jsme už byli všichni pohromadě, mohli jsme započít závěrečnou fázi výšlapu na nejvyšší horu České republiky, která měří 1620 m. n. m. Během mého prvního výletu před čtyřmi roky jsem šla ze Špindlerova Mlýna po Česko-Polské stezce a měla příležitost vidět Sněžku z jedné strany. Nyní i z druhé.
Vítr s přibývající výškou nabíral na síle a já jsem uznala, že vzít si s sebou jen mikinu bylo dost podceněné.
Nahoře už čekaly davy lidí. Někteří z nás se uvelebili na zemi v závětří a náš Michal se dokonce rozhodl čekání strávit spánkem. Sluníčko se pomalu táhlo. Všichni už nedočkavě čekali s telefony v ruce, až budou moci vše důkladně vyfotit. Já a spoluklient O. ještě mobilní telefony mít nemůžeme, tak jsme chtěli všechny lidi roztleskat, ale nikdo se k nám nepřidal.


Po východu Slunce jsme se všichni ještě společně vyfotili a mohli jsme vyrazit dolů druhou stranou Sněžky, kterou jsem už znala. Dole u hospody si Michal s Adélou potřebovali chvilku odpočinout a nabrat síly, aby nás v pořádku dovezli zpět do Komunity.
Po asi necelé hodině jsme se rozhodli, že se vydáme zpět k autům. Uchvátil nás krásný výhled na krajinu. Přímo před sebou jsme měli Krakonošovu zahrádku. Krkonoše jsou vážně kouzelné. Cesta dolů celkem utíkala.
Čím víc jsme klesali, tím větší začínalo být teplo, protože počasí bylo opravdu letní. U lanovky, kde jsme včerejší večer začínali náš výšlap, jsme se rozdělili opět do dvou skupin a nasedli do aut. Většina z nás byla tak unavená, že jsme cestu prospali. Klient A. si ještě po cestě v Mníšku koupil čerstvé jahody, na které dostal z ničeho nic po cestě chuť.
Po příjezdu jsme všichni padli do postýlek a spali až do večera. Tímto chci poděkovat ze krásný zážitek, který byl i příjemným přivítáním v TK Advaita. Poděkování náleží i Michalovi a Adéle, že i přes únavu nás v pořádku dovezli zpět. Budu se těšit na další nové zážitky s Vámi.
Spokojená klientka TK Advaita