Během svého pobytu v Libereckém kraji navštívil naše centrum ambulantních služeb a terapeutickou komunitu Bc. František Slamka ze Zvolenu s družkou. Kromě toho, že to byla návštěva ze Slovenska, byla to tak trochu i návštěva z léčebny v Červeném Dvoře. Pan Slamka je totiž patronem jedné ze skupin v této léčebně, kterou pravidelně navštěvuje a která dlouholetou spolupráci s ním v loňském roce ocenila udělením čestného uznání Osobnost Červeného Dvora.
Společně s našimi pracovníky, klienty i absolventy jsme diskutovali mimo jiné o možnostech svépomocných aktivit, doléčování a dovednosti dlouholeté abstinence. Pan Slamka nám předal své autobiografické a osvětové texty týkající se užívání alkoholu v České republice, na Slovensku i v zahraničí, které mohou naši klienti využít jako studijní materiály a svépomocné příručky.
K bývalému Východočeskému kraju ma viažu spomienky na vojenskú základnú službu, ktorú som v rokoch 1966 – 1968 prežil vo vstupnej bráne do Českého raja v Jičíne. Počas dvoch rokov som poznal pomerne dosť krásnych historických miest a vždy som túžil, ešte raz sa sem vrátiť. Som potešení, že sa mi to splnilo.
Veľmi dlho som vo svojom vnútri nosil myšlienku, vlastne sľub, ktorý som dal kedysi dávno MUDr. Davidovi AdAMEČKOVI, že by som rád poznal občanské sdružení ADVAITA. Pánu riaditeľovi patrí vďaka za to, že mi umožnil náš spoločný sľub splniť.
Som abstinujúci alkoholik, pretože od samého začiatku je mi jasne, že akákoľvek závislosť sa nedá vyliečiť! Možno ju „odliečiť“ a potom pokračovať v živote „trvalou a dôslednou abstinenciou“! Nie je to ľahké ale je to jedine a schodné, ako kráčať životom! A ako to bolo so mnou?
Bylo 4. dubna, léta Páne 1982. Můj alkoholický život se řítil do svého konce. Obcházel mně „delirium tremens“, smrt klepala na desku života a nestál sem ani za fajku tabáku. Všechno bylo pryč. Mládi, vzdělaní, práce, čest a zdraví. Každodenně jsem zápasil o chvilinku střízlivého života. Nepřicházel. Dny za dnem se valily, v alkoholické mlze žití. Jas žití ne a ne přijít.!!!
Až na konci, po události, která mě skoro připravila o život, přišla spásonosná myšlenka, s ponukou, která se nemohla a nedala odmítnout…. Aneb dala a pak??? A tak den 4.4.1982 byl pro mně den D!!!
Pane Slamko! Tady je „Červený Dvůr“, protialkoholní léčebna, která vás může přivést k „trvalé a důslední abstinenci. Všechno máte ve svých rukou…..paradoxem je fakt, že máte po dlouhé době svůj osud ve svých, roztřesených rukou!
Samotná léčba, která trvala až do 4.8.1982 ma přesvedčila, že je to svata pravda….
Liečebňa ČERVENÝ DVOR je moje „druhé rodisko“, kde ma pripravili na trvalú a dôslednú abstinenciu, ktorá na budúci rok dosiahne métu 30 rokov.
Od 10.11.1989 som patrónom skupiny na oddelení „C“, s ktorou si dopisujem a keď ma chcú poznať, počuť moje osobné skúsenosti a rady, prídem vždy do Červeného Dvora, aj napriek zemepisnej vzdialenosti ktorá je zo stredu Slovenska, zo Zvolena dosť značná.
Po celý svoj abstinenčný život si hlboko vážim a ctím prácu lekárov, terapeutov a tímov, ktorí svoj život zasvätili poslaniu, pomáhať ľudom, ktorí sa dostali do osídiel drogy, v akejkoľvek forme. A pritom výsledky ich ľudského poslania nie sú chápané tak, ako by si priali. Viem, že majú radosť, ak človeka privedú k poznaniu, že jedinou schodnou cestou je trvalá a dôsledná abstinencia.
Vzdávam hold a úctu celému tímu ADVAITA, o. s. pod vedením riaditeľa a terapeuta MUDr. Davida ADAMEČKA. Je pre mňa prínosom, že som poznal metódy a štýl ich práce. Pri návšteve komunity v Novej Vsi bolo pre mňa prekvapením, že ma jedna klienta poznala, s poznámkou, že ma videla na konci mája 2011 v Červenom Dvore.
Vyslovujem prianie a želanie, aby klienti v Terapeutickej komunity chápali a svojím aktívnym prístupom k liečbe, napĺňali úchvatnú a pravdivú myšlienku, s ktorou terapeuti ADVAITA o. s pristupujú k svojím klientom: POMÁHAME TĚM, PRO KTERÉ ZMĚNA ZNAMENÁ ŽIVOT!
V závere citujem jednu myšlienku z úvahy jednej klientky, ktorá na mňa svojou životnou pravdou na mňa obzvlášť zapôsobila.:
Je to začarovaný kruh, v němž se člověk zmíta. Každý den si dáva nové předsevzetí, že už se to nikdy nesmí stát, že už to nikdy nepřipustí.
Opak je pravdou. Následne ráno s hrůzou v očích zjišťuje, že už je to tady znovu, zase ta slova „Už se toho nikdy nedotktnu!
S pozdravom a úctou
Bc. František SLAMKA, Zvolen.