Dlouho platilo, že když se tu objevila nějaká zpráva z výletu nebo jiné akce, tak to bylo z terapeutické komunity. Konečně se taky dostává ke slovu náš doléčovací program a s mírným zpožděním zde zveřejňujeme, jak popsali cestu do Adršpašských skal dva její účastníci:
Výlet na Adršpašské skály
Po dlouhé cestě z Liberce na místo ubytování, jsme dorazili až za tmy. Přivítal nás správce chalupy jménem Dědov, předal klíče a my si mohli vybalit věci a zabydlet se.
Druhý den ráno jsme vstali v 8 hodin, protože nás čekal výlet do Adršpašských skal. Ten den jsme ušli hodně kilometrů, ale rozhodně to za to stálo. Bylo tam opravdu krásně. Terapeut Přéma naplánoval cestu vlakem tam a zpět do chalupy pěšky. Pokochali jsme se skalami, krásnými výhledy a přírodou. Když jsme se blížili do cíle, každý jsme nasbírali trochu dřeva na plánovanou večeři, v podobě opékání buřtů. Po večeři jsme si sedli a zahráli si společně karetní hru. Všichni jsme se střízlivě a upřímně zasmáli, až mě břicho bolelo.
Další a zároveň poslední den, jsme společnými silami udělali oběd, takzvaně co dům dá. Bylo moc zajímavé vařit na starých kachlových kamnech. Nakonec jsme uvařili na výbornou. Po obědě jsme si sedli do kruhu a Přemek nám položil otázku, čeho si jeden na druhém nejvíce vážíme. Bylo to příjemné zakončení našeho společného výletu. Já osobně jsem si to moc užil a budu z toho čerpat hodně dlouho. Takže třeba příště zase něco podnikneme.
Děkujeme Přémo a Advaito, za super výlet a legraci s čistou hlavou.
Láďa
Dostal jsem za úkol,
respektive bylo mi řečeno, ještě trefněji – byl jsem vyzván, abych napsal něco k našemu výletu do Adršpašských skal. No, ostatně proč ne. Víkend to byl více než povedený a psaní jako takové mi taky nikdy moc nevadilo. Ale najít si pár chvil na těch několik řádku nebylo úplně jednoduchý. Prokrastinace se tomu říká. Je to boj…
Pár faktů na začátek: jelo se v pátek 1.10.2021 odpoledne. Počet lidí 8 + náš terapeut. Místo akce: Dědov alias Javor, CHKO Broumovsko.
Upřímně úplně nevím, jestli se po mně chce popisovat průběh výletu jako takový, nebo moje pocity. No, asi od všeho trochu, že jo? Tak jo.
S rozhodnutím jet jsem neváhal ani chvilku. Mám přírodu rád a všichni lidi na doléčováku mi vlastně přijdou v pohodě. Víceméně. Je paradox, že ten člověk, který se mi moc nelíbí (nesedí mi), mám ho rád nejmíň, se nakonec ukáže být nejvíc v pohodě. To se mi potvrdilo i na tomhle výletu. Prostě „nesuď knihu podle obalu“, já vím.
Na místo jsme dojeli až večer, takže nebyl čas porozhlídnout se po okolí. Chata mně učarovala. Jako z pohádky. Tak mi to tam fakt připadalo. Fotky máme, ty jsou víc než tisíc slov. Dali jsme si večeři, lehkou „poloskupinu“ a šlo se spát.
Na sobotu bylo naplánováno to hlavní – výlet do skal. Byl jsem na to fakt zvědavej, bydlím kousek od Drábských světniček a ve skalách jsem každou chvíli. A překvapily mě. Jsou daleko větší, mohutnější a krásnější než u nás. Ani nevím, kolik jsme ušli, ale byl to spíš takovej lehčí hiking, nicméně úplně dostačující i vzhledem k holkám, které s námi na víkend také vyrazily. Cesta ubíhala jako voda, počasí vyšlo, moc mě to bavilo. Chodím si pravidelně na pár hodin vyčistit hlavu právě do našich skal. Vždycky sám. Tentokrát mi společnost vůbec nevadila. Naopak. Sounáležitost, to je to slovo, je důležitá. A já si fakt připadám silnější jen tím, že jsem toho všeho součástí. Zajímavý. Trošku nečekaný. I když už delší dobu si to moc dobře uvědomuju. Uvědomuju si, co pro mě doléčovák znamená… Ale zpátky na výlet. Večer byl oheň, buřty a potom se překvapivě zjevil hřeb večera. Ani trochu jsem nepředpokládal, že bude mít podobu jakýsi stolní karetní hry, která ani nevím, jak se jmenovala. Hřeb proto, že jsme se tam všichni uvolnili a myslím, že úplně upřímně a bez zábran bavili. Ve velkým stylu. Střízliví! Jo, jde to. Ale říkám narovinu, že se mi to stalo poprvé od doby, co jsem nastoupil na cestu čistou jak právě padlej sníh. A to je málo. Ale tak někdy se to musí zlomit a tohle byla rozhodně velmi dobře viditelná první vlaštovka.
V neděli byla skupina, na které Přemek rozdal otázky každému z nás, takže mluvili všichni, to se mi líbilo. Potom oběd, ten jsme si stylově dali venku na krásný, rozlehlý zahradě. Pak už jen zabalit, úklid a domů.
Výlet nelze hodnotit jinak než pozitivně. Nebojím se toho a dávám 10/10.
Díky Advaito, díky Přemku.
David