Na začátku plánování jsme si jako skupinka z Doléčovacího programu v Advaitě nastavili velmi ambiciózní plán, že si uděláme nejlepší možný výlet v mezích finančního rozpočtu a našich lidských sil a potřeb. Jak už to tak bývá, nejhorší jsou začátky – blížila se hodina odjezdu a nikdo nikde, terapeut propadal úzkosti, protože zapomněl, že klienti chodí přesně na čas. Během chvilky jsme nacpali Opela z terapeutické komunity zavazadly, vyzvedli jsme kolegyni s berlemi a psíkem, a vyrazili jsme v pátek 18.8.2023 v 16:00 za výjimečně slunného a tropicky teplého počasí na koupaliště Sloup v Čechách, kde jsme strávili v kempu a u vody tři nezapomenutelné prázdninové dny.
Na parkovišti ve Sloupu jsme se spojili s druhou motorizovanou jednotkou, vybalili jsme stany, zabydleli chatku u vody. Jako první bylo zajištěno kuřácké stanoviště, kolem něhož se začaly srocovat bábovky, koláče, limonády a začal se linout vřelý lidský smích. První odvážlivci vyzkoušeli plavky a rozpálený písek na pláži, založili jsme si neformální stanoviště na pláži a každý si užíval, co potřeboval po pracovním týdnu. Měli jsme volejbalový míč, nafukovací „paddleboard“, na kterém jistý kolega udělal stojku na hlavě, za kterou sklidil od plážového obecenstva potlesk. Páteční večer v kempu jako takovém byl typicky český. Stranou všeho jsme měli svůj vlastní oheň, kde jsme vyprávěli, smáli se, pouštěli jsme hudbu.
V sobotu jsme měli vzácnou návštěvu, přijel za námi náš recovery kouč a vzal s sebou dalšího člena doléčovácké skupiny s pětiletou dcerou, která nám rozjasnila již tak zářivý den. Ráno jsme využili prázdné volejbalové hřiště a zahráli si volejbal. Občas někomu z místních spadl míč na stan nebo auto, ale to je riziko stanování vedle hřiště. Slunce pražilo jako v Egyptě, takže jsme postupně všichni rudli a tmavli. Někteří raději vyrazili do stínu lesa cestou na Hrad Sloup a výlet po přilehlém okolí. „Plážové typy“ zůstaly na slunci, a nakonec jsme se v podvečer všichni sešli na oficiální terapeutické skupině u improvizovaného stolu z nafukovací loďky, na kterém jsme předtím mazali karty. Možná to trochu přece jen pro některé pozorovatele mohlo být „řekněme interesující“ – podivná skupinka lidí najednou přestala hrát karty, všichni si sedli vzorně do kolečka, mluvil vždy jen jeden, někdo tam psal nějaké listiny – určitě si mysleli, že jsme skauti, případně nějaká sekta. Možná si příště pro jistotu půjčíme vlajku Advaity.
V neděli jsme ospalým tempem v klidu balili, užili jsme si poslední chvíle na pláži a organizovali jsme odjezd. Děkujeme Potravinové bance za hojnost jídla, terapeutické komunitě za připravené auto a organizaci za finance na realizaci výletu. Děkujeme si (všem účastníkům) za pohodové spolubytí, ochotu si pomáhat, za samořídící kooperaci při plánování a průběhu výletu, za starost o sebe navzájem. Prostě super výlet.