Cyklopuťák 2020

Na přelomu června a července 2020 jsme absolvovali náš tradiční pětidenní cyklopuťák po kempech Českého ráje.
V pondělní ráno poněkud mrholilo, ale to nás neodradilo od opuštění domu komunity a podniknutí zhruba šedesátikilometrové cesty do Duo kempu k Branžeži. Trasa naštěstí nebyla nijak moc náročná. Až na jeden asi tří kilometrový úsek do kopce v Kryštofově údolí.
Do našeho prvního kempu, kde na nás čekali ti, co kvůli zdravotnímu stavu nemohli jet na kole, jsme dorazili všichni a v celku. Čekala tam tradičně terapeutka Adéla s dcerami a upečenými buchtami. Večer jsme se vyrazili vykoupat do místního Komárovského rybníka. Večer jsme poseděli u ohně a šli bzro spát.
Další den jsme po vydatné snídani vyrazili do dalšího kempu u Sobotky. Naším prvním cílem dne byl hrad Kost. Naplánovaná cesta nebyla zpočátku ani trochu příjemná, neboť vedla lesní cestou plnou vystouplých kořenů a pro kola to nebyl zrovna ideální terén. Ale zvládli jsme to jako spoustu dalších nástrah bez psychických nebo materiálních škod.
Pod hradem jsme se setkali se zdravotně indisponovaným zbytkem skupiny, který tam dorazil autem. Obešli jsme si hrad Kost a vydali jsme se dál do naší cílové kempovací stanice. Byl to za celý cyklopuťák nejlepší kemp, ve kterém jsme přenocovali. Dosyta jsme si užili super bazén s přiměřeným zázemím, a navíc tam byl ještě klid díky malému množství hostů, protože teprve začínaly prázdniny.

Další den jsme se vydali na cestu do posledního kempu Zrcadlová Koza u Turnova.
Cesta vedla střídavě z kopce a vzápětí do kopce. Ale drželi jsme dobré tempo a dorazili jsme všichni v pořádku, zatímco ostatní již rozbalovali stany.
První den byl v kempu klid. Druhý den jsme absolvovali procházku do Malé Skály, odkud jsme jeli zpět do kempu na raftech. Počasí nám již odpoledne moc nepřálo a vydatně zapršelo. Čas deště jsme tedy strávili pod střechou hraním společenských her.
Druhá noc v kempu Zrcadlová Koza byla již rušnější, protože začali přijíždět dovolenkáři, kteří hučeli dlouho do noci, a nám se nepodařilo uspokojivě se vyspat. V dalším dnu nás totiž čekal výšlap na Rozmezí ve výšce 1000 m.n.m. z Malé Skály (266 m.n.m).
Na vrchol Rozmezí byla cesta úmorná a téměř pořád do kopce. Nakonec jsme nahoru vyjeli, ale jeden z nás cestou odpadl. Čest děvčatům, která tuto speciální expedici zvládla s námi!
Putování po Českém ráji bylo krásné i náročné a zpět do komunity jsme dorazili všichni! Zde nás čekala večeře od naší hospodářky Janičky, za což jí patří náš vřelý a srdečný dík!
Stejný dík patří našim terapeutům za organizaci, provázení, sdílení i podporu!

Spokojený klient TK ADVAITA