Některé věci jednoduše chtějí svůj čas. A ten právě uzrál pro zveřejnění příspěvku, který se týká jedné z prázdninových aktivit naší terapeutické komunity:
V posledním prázdninovém měsíci proběhla pro mě nezapomenutelná týdenní akce na Čmeláku. Už se blíží zima, ale vzpomínkami na tento nezapomenutelný zážitek mě polívá pocit velkého vedra za Všechny klienty Advaity i bezvadného týmu. Na Mariánské boudy jsme vyrazili na kolech, cesta vedla přes krásný hejnický kostel, kde jsme odpočinkem nabírali energii do nekonečně stoupajících kopců. Na cestu jsme se mohli nechat unést hudbou kostela v síle nebes a v dechu srdce. Krásné pohlazení duše zvonících zvonů v poledních hodinách, nám v uších doznívají při každé vzpomínce ještě teď.
Chata, kde jsme přebývali, byla pro nás poněkud neobvyklá v dnešní době. Už málo kdo má představu o tom jak se dá žít bez elektřiny, bez vody a toalety. Zní to nepředstavitelně, ale i tehdejší kuchař Dalibor by o tom mohl vyprávět, jak to probíhalo s vařením pro patnáct hladových lidí.
A i my (nejen)holky, které se od mala myjeme pod tekoucí vodou a TEPLOU jsme poznaly kouzlo ledové tůňky v doprovodu barevných vážek s bažinatou masáží a lechtavého kapradí. Voda byla opravdu ledová, ale za to osvěžující.
Ti, co mají zkušenost se suchou toaletou potvrdí, že je to asi zážitek. Pár z nás oslovila spíše přírodní toaleta – působila svobodněji.
Každopádně tohle neměnilo nic na našem úsměvu, vyzkoušeli jsme si i dvoudenní kosení i hrabání orchidejových luk. Pavouci všeho druhu, mraky shrabaných kupiček, ale i vtahnutí do rozpadající se bažiny…Z ní se leze fakt těžko 😀
Tří kilometrová cesta zpátky do chaloupky a ještě k tomu do kopce nás neodradila od příjemného povídání a sbírání hub i borůvek. Vůně a bohatství lesa nás unášela krásou vzhůru k chatce.
Další dny nás obohatili uvolňující výlety, v průběhu týdne jsme se vyšplhali i na krásnou Máří, která nám dovolila vidět svět přírody ze shora, výlet na Smrk, kde byla další úžasná vyhlídka, která je v mých očích nezapomenutelná. Zpestření slaňováním se stává zážitkem opravdu nezapomenutelným. Kdo prožívá strach, vřele doporučuji. Takové slaňování otevře v člověku bránu k cestě jít dál.
Nechyběli tam ani létající mravenci a řeknu Vám, že když vlétne pod tričko a strašně hryže a Vy musíte dělat, že nic-HRŮZA 😀
Také procházka k vodopádům v Jizerkách si odnáší dobrodružství. Pár otužilců okusili sakra studenou vodu, které se za žádnou cenu neubránili-jak-víme s tímto přírodním živlem to nemá ani smysl J Ale za to bylo příjemně na vyhřátých balvanech, v leže poslouchat šum a vnímat vibraci vody.
Každý prožitý den, byl zakončený krásným večerem strávený u rozpáleného ohně, plné jasných hvězd. Nechyběl ani večer s kytarou, hrající barevně ladícími hlasy v úžasných světlech našich terapeutů Michala a Pavla. Písní Hallelujah opravdové pohlazení na duši celé komunity.
I v podmínkách, ve kterých jsme byli, jsme měli možnost zažít krásné momenty. Chvílema náročné, napjaté i s trochou neporozumění…Ale pro každého z nás velmi posilňujícím nástrojem propojené radostí, štěstím, ale i láskou. Tenhle příběh je pro mě neskutečným zážitkem, které má své místo napořád uschované a ani slovem DĚKUJI nevyjádřím jaký pocit ve mně zůstává a jak moc si TK ADVAITY vážím.
Aneta