Čarodějnice s Advaitou: Buřty, rituály a dobrá nálada
Letos jsme si čarodějnice v Doléčovacím programu Advaita užili opravdu naplno – a nebylo to jen o opékání buřtů (i když ty byly fakt výborný). Sešli jsme se venku, pod širým nebem, s klienty, terapeutkami Klárkou a Terkou, vedoucí programu Míšou a jejím čtyřnohým parťákem – fenou Bělinkou.
Atmosféra byla pohodová, lidi si povídali, Verča brnkala na kytaru, jiní si jen užívali přítomnost druhých. Oheň plápolal a my jsme do něj postupně přidali něco víc než jen dřevo – svoje záměry.
Každý dostal papírek a chvíli času na to, aby si napsal, čeho by se rád v životě zbavil. A pak jsme to společně vhodili do ohně – jako symbolické puštění všeho, co už nám neslouží. Klárka pak každého z nás očistila kouřem ze šalvěje, což přidalo celé akci ještě hlubší rozměr.
Byl to večer, kdy jsme se mohli zasmát, popovídat si, trochu se ztišit a něco odložit. A přitom si odnést nejen zážitek, ale možná i kousek vnitřního klidu.
Děkujeme všem, kdo přišli. A Bělince za to, že dohlížela, aby šlo všechno podle plánu (hlavně to opékání, samozřejmě).
Jako poděkování a možná i malý dar pro vás, kteří jste tam byli – dopis od samotného ohně.
Dopis od ohně
Milí moji,
tady oheň. Jo, ten, co jste kolem něj seděli na čarodějnice. Možná si mě pamatujete – praskal jsem, hřál, a hlavně jsem baštil buřty na počkání. Ale víte, co mě fakt dojalo? Vy.
Sešli jste se tam s úsměvy, s otevřeným srdcem, s papírky v ruce. Psali jste, čeho se chcete zbavit – starých bolestí, strachů, závislostí, tíhy. A pak jste to hodili do mě. Ne že bych si stěžoval – jsem na to zvyklý. Ale tentokrát to bylo jiné. Cítil jsem, že to nebyl jen popel, co z toho zůstalo. Byla v tom odvaha. A lehkost.
Klárka pak spustila ten svůj očistný kouřový tanec se šalvějí a já měl co dělat, abych nezrudnul ještě víc (když už jsem rudý dost). Každého z vás něžně obešla, očistila… a já jen zářil. Protože jsem věděl, že tohle je večer, na který se nezapomíná.
A hlavně jste tam byli vy – klienti Doléčovacího programu Advaita. Upřímní, otevření, živí.
Díky, že jste mě pozvali. Díky, že jste se nebáli něco nechat shořet, aby mohlo vzniknout něco nového.
Navždy váš,
Oheň
(P.S.: Buřty příště trošku míň černé, jo? I já mám své hranice.)
