Běžky v pokušení


17.1. – Neděle

Tento rok bylo naše komunitní běžkování narušeno koronavirem covid-19, tudíž jsme nemohli jet na horskou chatu, kam se pravidelně jezdí, ale byli jsme odkázáni na náš dům. Přizpůsobili jsme ho horským podmínkám a využívali ho v omezeném horském režimu. Sledování televizoru, mobilních telefonů i počítačů bylo zapovězeno. Všechny stravovací, terapeutické i společenské akce se odehrávaly v jídelně.
První den jsme pro začátek vyrazili na okruh po okolí Nové Vsi, abychom se vyhnuli davovému šílenství, které tuto zimu obzvlášť okolo Bedřichova nastávalo o víkendových dnech.

Vyrazili jsme okolo desáté hodiny směr Oldřichov přes Mníšek a zpět na přehradu Mlýnice. Rozjezd byl v rámci zkušeností členů skupiny na výborné úrovni. Když přihlédneme k náročnosti nevyšlapaného terénu, tak i ti, kteří běžkařili poprvé, se drželi obstojně a ani nepípli.

První kopeček o délce cca 1,5 metru hned na začátku Mníšku některé z nás nemile překvapil. Pár lidí pod ním skončilo v závěji. Celou cestu jsme si proráželi stopu hlubším sněhem a díky tomu jsme zažili spoustu krásných pádů a dalších úsměvných a nenadálých překvapení. Sám jsem si říkal, že jestli budu takhle padat každý den, tak „nemám šanci přežít“ do konce týdne. Počasí nám naštěstí přálo a okruh nebyl dlouhý.

18.1. – Pondělí

Dnes jsme si už troufli na stopu, a tak jsme vyrazili na  Smědavu. Postupným cílem byla Jizerka a Karlovský most, který je na hranici s Polskem. Cesta na Smědavu byla auty trochu komplikovanější, ale dorazili jsme v pořádku.

Teprve teď začalo to pravé běžkování. Krásná stopa, počasí tak akorát. Pomalu jsme si všichni zvykali na jízdu ve stopě. Proběhlo na rozdíl od včerejšího dne i první voskování běžek při výstupech do kopců. Dojeli jsme všichni bezpečně až na Jizerku. Byla znát kvalita našeho týmu, protože množství pádů se na upraveném povrchu významně snížilo. Krásným dlouhým sjezdem jsme dojeli až ke Karlovskému potoku, přes který k našemu překvapení už žádný most nevedl. Pouze provizorní lávka. Poobědvali jsme a vydali se zpět k autům. Celý den jsme si užili, vrátili jsme se akorát do tmy.

19.1. – Úterý

Na dnešní běžkování nám meteorologové hrozili výstrahou přívalového sněžení, takže byla zvolena kratší trasa na běžkování. Už u snídaně odpadli tři z nás, kteří to zdravotně neutáhli. Naopak jsme do našeho běžeckého pelotonu přibrali naši pracovní terapeutku a vyrazili na Bedřichovský Maliník. Následně bylo naším cílem objet Bedřichovskou přehradu.

Již po kilometru a půl se podařilo jednomu z nás zlomit hůlku. Jinak byla cesta poklidná, moc lidí jsme nepotkali, užili jsme si pár sjezdů a kilometry jen ubíhaly. Dojeli jsme na Šámalku na Nové Louce. Tam, kde příliš silně foukalo a sníh lítal z větví, tam jsme si dávali teplý čaj. Cesta zpět byla také příjemná. Když jsme absolvovali poslední sjezd a zbývalo nám do cíle asi půl kilometru, tak jsme z dáli zaslechli otázku jednoho z nás, jak se ptá „Jak daleko to ještě je?“. V tu chvíli jsme netušili, že se mu urvala špička boty a s ní běžka a že zbytek cesty bude muset dojít pěšky. Došel.

 

Když jsme dorazili k parkovišti, tak se několik nadšenců, kteří trpí nedostatkem adrenalinu a milují pády s následnou bolestí, rozhodlo sjet další dva kilometry z kopce dolů k České chalupě. Než se stačili rozjet, nejeden z nich si to ještě několikrát rozmýšlel. Vše naštěstí dopadlo dobře a bezbolestně.  Zbytek výpravy se nalodil do aut hned a plul zpět na dům bez přidaného sjezdu.

20.1. – Středa

Dnes, již bez čtyř na domě se zotavujících členů týmu, jsme vyrazili po odklízení sněhu do Hrabětic, kde se nachází chata Sokolka. V ní jsme měli mít původně své tradiční horské zázemí.
První zastávka nás čekala na Královce, kde se odhalila jedna rozbitá běžka, ale po marném pokusu o opravu se usoudilo, že vydrží. Následný vývoj událostí ukázal, že soud nad ní byl v souladu s přírodním právem! Vydržela!

Pokračovali jsme k Blatnému rybníku a dále téměř nevyšlapanou cestou až k Jizerské magistrále, na které se to jen hemžilo dalšími běžkaři. Po ní jsme se dostali až do Kristiánova, kterému se přezdívá „Srdce Jizerských hor“. Naší poslední zastávkou byla oblíbená Josefodolská přehrada. Dnešním dnem nás provázelo krásné slunečné počasí. Trasa byla plná příjemných výstupů i sjezdů, které jsme všichni ve zdraví zvládli a užili si je.

21.1. – Čtvrtek

Dnes ráno už se nám nevstávalo z postýlek s takovou lehkostí jako v předchozích dnech. Únava na nás již začínala být znatelná, což se dalo vyčíst z výrazů tváří všech lidí na domě. Posnídali jsme vlažná míchaná vejce a vypili kávu, bez které někteří z nás nejsou schopni fungovat, a vyrazili na PRÝ nenáročný výlet.

Z této informace jsme byli nadšení! Jeli jsme opět do Hrabětic. Tentokrát hned k přehradě, jejíž krásy byly zahaleny do mlhy. Dnes byla cesta dosti kluzká, a tak nás vyčerpávala mnohem více než obvykle. Od přehrady jsme se vydali opět přes Blatný rybník na Hřebínek. Zde jsme chvíli spočinuli a vystoupali na vyhlídku na Krásnou Máří. Cesta byla dlouhá a trnitá, ale nezdar byl nepřípustný. Ti, co se nebáli výšek, se nechali unášet nádherným výhledem.

Pak už bylo na čase se vrátit zpět k autům, ale málokdo z nás si uměl představit, jak daleko od aut jsme, a tak se náš nenáročný výlet změnil na nejdelší výlet z celého týdne! Více než 20 km. Všichni jsme nakonec zdárně dojeli do cíle i s parádním dlouhým sjezdem přes Kristiánov.

22.1. – Pátek

Přišel předposlední den našeho expedičního pobytu, a venku všechno začalo tát! Teploty se držely trvale nad nulou. Jeli jsme na Maliník, kde na nás čekala poslední dvě parkovací místa. Hurá! Nasadili jsme si tedy opět běžky a vydali se k Bedřichovské přehradě, která se také nazývá Černá Nisa. Ze sněhu se díky počasí pomalu stávala namrzlá břečka, ale to nás neovlivnilo ve zvolení si drastičtější trasy přes Hatě přímo okolo přehrady. Dojeli jsme až pod Oliveckou horu na trasu, kterou už známe z předchozích dní. Postupně se odvíjel děj po linii: Stamellův kříž; vodní přivaděč přehrady; náročné stoupání po kluzkém terénu zpět na Maliník. Odtud opět někteří absolvovali sjezd k České chalupě. Po návratu na dům skoro všichni až do večeře odpadli.

23.1. – Sobota

Nastalo jaro! S ním i poslední den naší běžecké výpravy. Při pohledu ven z okna bylo všem hned jasné, že plánovaný okruh po okolí Nové Vsi bude nemožný, protože díky teplotám nad nulou už tu nezbyl skoro žádný sníh, a také dost pršelo. Rozhodli jsme se tedy očistit běžky a zkontrolovat jejich stav. Po obědě jsme si promítli fotografie z uplynulého týdne. A věru, že se bylo na co dívat! 😊
Posdíleli jsme mezi sebou dojmy a tím byl náš běžecký týden u konce.

Děkujeme terapeutkám, které se každý den proměňovaly ve zdatné profesionální řidičky našich vozů. Děkujeme za večery strávené u stolních her, hudby a zpěvu, a děkujeme, že jsme si mohli zaběžkovat i přes nepřízeň covidového období.

Jan K. a spol.