Ve dnech 29.–31. 3. 2024 se pět členů naší komunity zúčastnilo vytrvalostního závodu v Červeném Dvoře – tzv. čtyřiadvacítky. Závod spočíval v tom urazit co nejvíce kilometrů během v průběhu 24 hodin.
Spolu s jedním z terapeutů jsme vyrazili krátce po poledni směr Český Krumlov. V autě jsme vezli dvě jízdní kola, protože dva z nás měli v plánu závodit na kole. Další účastník chtěl běhat a zbylí dva chodit. Po rozloučení v komunitě jsme tedy vyrazili plni nadšení a očekávání nezvyklé události. Cesta ubíhala celkem svižně a po pár zastavení jsme po necelých pěti hodinách dorazili do místa konání.
Psychiatrická léčebna Červený Dvůr je krásný zámecký komplex, moderně zařízený a v tamní tělocvičně jsme byli dočasně ubytováni. Po příjezdu jsme se seznámili a pozdravili s pořadateli z řad tamních klientů, vybalili si své věci a šli na večeři do místní jídelny. Po celou dobu pobytu bylo o nás dobře postaráno a spaní ve spacáku na karimatce vnímáno s humorem a nadhledem jako bojové podmínky. Po večeři jsme se prošli přilehlým parkem, kde se měl druhý den konat samotný závod. Procházku jsme zakončili nádherným rozloučením u fontány za svitu hvězd. Opravdu výjimečný okamžik. Pak jsme šli spát. Bylo třeba načerpat síly na druhý den.
Noc byla klidná a dobře se nám spalo. Spalo tam s námi jen pár dalších účastníků. Většina dorazila v den závodu.
Po snídani jsme měli volno a před samotným startem ještě seminář o vytrvalostních závodech. Vedli dva poloprofesionální a zároveň vrcholoví sportovci. Jeden závodil v triatlonu, druhý v závodech Iron man a podobně. Bylo to poutavé a celkem přínosné, jelikož nás čekal závod, kde je třeba plánovat a rozvrhnout své síly na celých 24 hodin. Před polednem nás čekal oběd, kterého se zúčastnila hrstka startujících.
Ve 12.00 startoval samotný závod a trval do 13 hodin druhého dne, protože se v neděli měnil čas na letní a posouval se ze druhé hodiny ranní na hodinu třetí. Byly vytyčeny dva okruhy, které měřily 2 a 2,8 km. Každý účastník si v tělocvičně poctivě zaznamenával své zdolané kilometry. Atmosféra byla úžasná. Navzájem jsme se hecovali a podporovali, dodávali si sílu pokračovat dál, bylo krásné slunečné počasí a bylo cítit, že se už blíží jaro. V parku byl navíc program pro děti, jelikož se blížily Velikonoce, a tak jsme potkávali rodiny s dětmi nebo zamilované páry, které se jen procházely.
Závodilo se celých 24 hodin, celou noc a bojovalo se do poslední chvíle. Mnozí si posouvali své hranice, někteří si je zakládali. Za zmínku určitě stojí výkon našeho běžce, který si stanovil pokořit hranici 100 km. Na cestu si nevzal své běžecké boty, závodit začal v „křuskách“, v nichž si po 40 km rozedřel paty do krve. Dostal sice kvalitní boty k zapůjčení, ale vypadalo to, že v závodě nebude schopen pokračovat. Překonal však krizi a nakonec uběhl celkem 110 km a dalších 20 km ujel na kole. Naše skupina urazila celkem 380 km. A celkový počet kilometrů po součtu všech závodníků byl 4 218 km. Nový rekord závodu, cíl splněn, stačilo by to na cestu k egyptským pyramidám a zpět. Nakonec bylo vyhlášení výsledků, každý z účastníků dostal medaili s logem závodu a byla pořízena společná fotografie. Nebylo důležité, kolik kilometrů kdo zdolal, všichni jsme byli vítězové!
Po milém rozloučení jsme se vydali na cestu zpět s dvouhodinovým zpožděním oproti plánu, protože „někdo“ spočítal špatně změnu času 😊
Domů jsme dorazili v pořádku. Sice unaveni, ale posilněni krásným zážitkem a za to veliký dík patří našemu terapeutovi Víťovi.
Advaita se opět jednou zapsala do historie a je samozřejmě zvána na další ročník „Červenodvorské čtyřiadvacítky“.
Díky Advaito, díky, Červeňáku
Lukáš
Ohlasy dalších lidí na akci si můžete přečíst na stránkách Psychiatrické léčebny Červený Dvůr.