Vážení příznivci terapeutické komunity,
ani letos jsme v úředně nepředvídatelném klimatu nakonec neuspořádali oslavné setkání k příležitosti 24tého výročí založení naší terapeutické komunity. Těžko se hledala shoda mezi odvážnou smělostí a nekompromisností státních vyhlášek, přípravy vyžadovaly velké plánování dopředu a to jsme nemohli opřít o jistotu. V léčebném komunitním duchu nespoléháme na nahodilosti a rizika, volíme střízlivý postup a stabilitu. Přijměte tedy, prosím, toto malé symbolické a odlehčené čtení jako pozvánku do našeho domu, zároveň i trochu jako cenu útěchy a připomenutí, že přes všechny těžkosti doby tu stále nějak žijeme, přijímáme nové klienty, máváme odpoutaným třetím fázím na zastávku z okna, do toho všeho se radujeme, hádáme, kliky otíráme desinfekcí dle těch nejaktuálnějších indexů paniky ve zprávách…
Nikdo z klientů za celé období od minulého výročí nijak významně nemarodil, můžeme hovořit o zvláštním fenoménu v kontrastu s deklarovanou atmosférou doby, o štěstí nebo o čistém vzduchu daleko za městem. Pár kolegů otestovalo domácí vězení v solidárně vzorném pořadníku, spíše z úředních důvodů nežli ze zdravotní potřebnosti, nic vážného. Pracovníci intenzivně prohlubovali techniku řeči očí, gestikulaci tělem a basovou artikulaci skrze umělou tkaninu, žádné čitelné mimické teatrálnosti, mohlo to být místy matoucí, nabízí se i zážitek pocitu oddělení jeden od druhého. Pokročilo se celkově v počítačové gramotnosti, zejména v oblasti zvuku a zpětné vazby mikrofonu při online konzultacích, při kolísavém přenosu dat se často opakovala tajemná formulka: „haló, slyšíme se?“ Možná to je více filosofická otázka, než se na první pohled zdá…
Od podzimu minulého roku se doba zpomalovala, předvánoční doba se jevila až trochu temně, pár odvážlivců přijelo strávit vánoční atmosféru v respirátoru dle nejpřísnějších hygienických podmínek a popravdě si dobu pobytu zbytečně neprodlužovalo. Tradiční zimní „lyžák“, běžně spojený s pobytem v pronajaté horské chatě, nám pomohl zesílit schopnost aktivní imaginace, kdy silou koncentrované představivosti se z komunitního domu stala na pět dnů ona chata bez televize, vyhřátá živým ohněm, provoněná tureckou kávou a gulášem z pytlíku. Rodinná setkání nebyla možná, dojíždějící zaměstnanci z jiných okresů si užili zvýšenou péči státu o bezpečnost na silnicích, takže kolony a dopravní zácpy neohrožovaly chod komunity. Jaro u nás na severu letos příliš neklepalo na dveře, spíše se tak z povzdálí ukázalo a vzápětí zase zasypalo aprílovým sněhem. Velikonoce si moc velké pozornosti také neužily, ale vaječnou pomazánku ze surrealisticky pomalovaných vajec si kuchař domu vyzkoušel. Květnové putování se stany prověřilo individuální parametry voděodolnosti oděvů, stanů a sílu modlitby na počasí jako takové, ale začalo nějak svítat na lepší časy…
V době psaní tohoto shrnutí jsou již otevřené obchody a kulturní místa, sobotní výlety již nejsou plánovány výlučně do pustin a hvozdů, viděli jsme liberecké antilopy, pracovnice Severočeského muzea a nakoupili jsme ponožky v kamenných obchodech. Pevně věříme, že numerologicky silnější číslo 25 už příště přinese důstojné setkání na zahradě komunity s proslovy, potleskem a smíchem. V létě se pokusíme znovunaučit volejbal, kola jsou prošlápnutá. Držte nám palce…
Radek
Současní klienti zdraví minulé a budoucí přiloženou koláží (na tomto odkazu se dá obrázek zvětšit).