Na tradiční zimní akci na lyžích jsme se letos v únoru vydali s pouhými deseti klienty z celkových patnácti. Někteří se pobytu zúčastnili již podruhé a jiní teprve podruhé v životě stáli na lyžích. Místo už po léta zůstává stejné – chalupa v Janově nad Nisou, kde není daleko do lyžařských stop.
Počasí nám přálo, sněhu bylo dostatek a i sluníčko se občas ukázalo. Teplota se držela lehce pod nulou, což bylo na běžky ideální. Kromě jednoho dne, kdy jsme se vydali do Jablonce nad Nisou do kina na Bídníky, jsme každý den stáli na lyžích.
Všichni byli moc šikovní a zdatní a tak ani nebylo třeba se dělit do výkonnostních skupin. Jen jedenkrát jsme využili obzvlášť příznivých podmínek a s pár odvážlivci se vydali na túru přes vrcholové partie Jizerských hor. To jsme se vrátili až za tmy a v nohách měli kolem 35 km.
Celkem jsme za sedm dní ujeli přes 100 km na lyžích a ušli cca 20 km a při tom zlomili čtyři hůlky, lyže zůstaly, až na malé šrámy, v celku. Viděli jsme nádherné výhledy, užívali si dlouhých sjezdů, překonávali se v ještě delších stoupáních, smáli se i nadávali a doslova ochutnali jizerskohorské ticho (to bylo kousek od chaty Věčného mlčení). Večery jsme věnovali odpočinku, jídlu a společenským hrám. Za vyvrcholení lyžařského pobytu považuji dobrovolné sledování přímého přenosu štafety v biatlonu, kde český tým vybojoval třetí místo (za bouřlivého povzbuzování, které se neslo možná až do údolí).
Věřím, že pobyt na horách měl pro nás pro všechny ozdravné účinky jak po stránce psychické tak fyzické. Malé potvrzení se mi dostalo hned po příjezdu do komunity, kdy jeden z klientů poznamenal: „Když jdu do schodů, tak to ani necítím!“
Michal