Bylo sobotní ráno. Dvanáctý březen. Masopustu čas! Z vesnice zněl k průvodu hlas! A zabíjačkový zaváněl háj! Sluníčko svítilo, ptáci švitořili a my se chystali na páté masopustní veselí v Nové Vsi u Chrastavy.
Účast „polních“ i přespolních obyvatel nejužšího regionu byla opravdu hojná a rozličné masky převažovaly nad „civilisty.“ I my jsme se vyparádili do nejrůznějších podob. Nechyběl hrůzostrašný vodník, děsivá čarodějnice, černočerný kominík, muzikanti a další hodnotné plody lidové tvořivosti.
V průvodu se zpívalo a cesta ubíhala příjemně. Nejvíce se chytaly písně: „Já jsem muzikant“, „Já jsem z Kutné hory“ a „Když jsem já sloužil“. Na každé výslužce – zastavení u jednoho z novoveských domů, kde „paňmáma“ nabízela dobroty – bylo opravdu co ochutnávat. Ještě teď se mi sbíhají sliny při vzpomínce na všechny ty koláčky, koblížky a klobásky. A protože počasí přálo po celou dobu, tak jsme mohli hezky venku pod kaštany vychutnat i výslužku ze zabijačky.
Na tvářích pod maskami byl vidět nejen mastný flek, ale taky úsměv. Ať už z těch božských dobrot, nebo z příjemného dne. A tak si myslím, že letošní masopust se opravdu vydařil a ráda bych tak tímto poděkovala, že jsme se jej mohli zúčastnit. DÍKY DÍKY DÍKY
Jana O., Petr K.
