Komunita na běžkách


Naše komunita vyrazila ve dnech 22. 1. – 27. 1. 2017 na tradiční běžkařský pobyt pod vedením terapeutky Olivie a vedoucí Pavlíny. Téměř týden jsme se kochali zimní rozmanitou krásou Jizerských hor. Byla to nezapomenutelná cesta sebepoznání a osobního růstu, během které jsme si rozšířili obzory a možnosti. Cesta, během které jsme si sáhli na dno, dotkli se svých tělesných i duševních hranic. Cesta plná hřejivých a dechberoucích zážitků – momentů, které nám nikdy nikdo nevezme.

 

Co jsme poznali a zažili v naší 14-ti členné novopečené běžkařské skupince?

Den první:  Naším cílem je rozhledna Královka, od které nás dělí tříhodinová trasa, během které se seznámíme s běžkami. Ano, někteří z nás na těchto pro první den zlověstných věcech stojí poprvé v životě! Není čas ztrácet čas a ihned po příjezdu na chatu Sokolku nazouváme běžky a vydáváme se vstříc (či napospas?) mrazivým dálkám.

Den druhý:  Dnes jsme se vydali – už coby zkušení běžkaři – kolem Blatného rybníka k Šámalovce, dále k Bedřichovské přehradě a zpět na Sokolku. Po cestě jsme narazili na outdoor sjezd, jehož pokoření si vyžádalo dvoje zlomené běžky a jednoho zraněného. Vše se naštěstí obešlo bez nutnosti lékařského ošetření.

Den třetí:  V plánu byl Kristiánov a výstup na Holubník. Výcvik se zdá být den ode dne náročnější, ale naše technika se výrazně zlepšuje! Holubník jsem zdolala se slzami v očích, fyzických sil už ubývalo. Večer nás navštívili David a Olga (náš odborný ředitel a výkonná ředitelka) a přivezli nám sílu jít dál – zákusky! Bylo potřeba doplnit energii.

Den čtvrtý: Vyrážíme na nenáročnou trasu kolem osady Jizera. Po očku sleduji skupinu a musím uznat, že si vedou o poznání lépe! Větší jistota na běžkách bohužel nevylučuje opravdu kuriózní pády, naštěstí spíše komické než tragické, které se stanou úsměvnou vzpomínkou na dlouhá léta.

Pátý den – „Čert to vem!“: I dnes nás čekal výstup do výšin – 1122m na Jizeru! Než jsem se stihla vzpamatovat ze svých hororvých scénářů a fantazií o dnešním výletu, už jsem stála na běžkách. Cesta na Jizeru vedla kolem Knajpy, kde jsme si dali ten nejlepší čaj, jaký jsem kdy pila. Nakonec jsem cestu zvládla – a co víc, moc jsem si to užila!

Den šestý: Za azurového počasí se vydáváme na poslední krátkou běžkařskou trasu. S Jizerkami se loučíme pohledem z nejstarší Jizerské rozhledny – Slovanky. Ten výhled bych Vám přála vidět!

 

 

Celým pobytem nás provázely příběhy Miloslava Nevrlého z Knihy o Jizerských horách, které nám vyprávěla Olivie. Každý večer pro nás byl připraven kvíz, který měl prověřit naše znalosti o osudech místních křížků a pomníčků, historii Jizerských hor a místních kuriozitách. Nechci se moc chlubit, ale byla jsem třetí!

Ne fyzická síla, ale nezlomná vůle v každém z nás byla naší každodenní průvodkyní Jizerskými horami. Kéž nás provází i dál.

                                                                                                                                                                             Hana