Na konec prázdnin a první měsíc nového školního roku jsme přichystali několik akcí, pomocí kterých se chceme dostat do povědomí široké veřejnosti. Odborný pracovník centra ambulantních služeb Jakub Kabíček při té příležitosti napsal příspěvek k tzv. novým závislostem, což je problematika, která v poslední době zajímá řadu lidí. Tentokrát bude řeč o nelátkových závislostech.
Nové závislosti
Je vašemu potomkovi 35, bydlí stále doma, neúspěšně studuje pátou střední školu a poté, co vypadne proud, hlasitě štká ve svém „dětském pokojíčku“ nad ztemnělou obrazovkou počítače?
Váš manžel nejeví zájem o sex a večery tráví zamčený v koupelně s laptopem?
Máte výčitky svědomí, že se vám doma hromadí „výhodně“ nakoupené věci a vouchery, i když je vůbec nepotřebujete?
Vidíte tato písmenka rozmazaně, protože jste celou noc hráli War of Tanks?
Pokud jsou vám tyto situace alespoň trochu povědomé, tak je tento článek pro vás.
Člověk může být závislý na všem, co přináší uspokojení. Ruku v ruce se změnami ve společnosti a rozvojem informačních technologií se mění i typy závislostního chování. Donedávna jsme v našem centru ambulantních služeb řešili především závislosti na alkoholu, hazardní hře a drogách. V poslední době se začínají objevovat klienti s relativně novým problémem – závislostí na počítačích či internetu.
Závislost na internetu (počítačích)
Závislost na počítačích není jev zcela nový. Delší dobu se jí zabývají ve Spojených státech a asijských zemích, kde již přes deset let vznikají speciální léčebná centra. Je velmi pravděpodobné, že závislost na internetu bude záhy zařazena do amerického diagnostického a statistického manuálu a tím i oficiálně uznána jako psychická porucha.
Americká psycholožka Kimberly Young, která se tímto typem závislostí dlouhodobě zabývá, ji rozděluje do pěti typů:
1. Závislost na virtuální sexualitě (nutkavé používáním webových stránek pornografického zaměření).
2. Závislost na virtuálních vztazích (nadměrné věnování se virtuálním vztahům).
3. Nutkavé chování na internetu (například hraní online her, internetové nakupování).
4. Přetížení informacemi (nadměrné surfování na internetu nebo hledání v databázích).
5. Závislost na počítači (nadměrné hraní počítačových her).
Internetové (počítačové) závislosti se netýkají jen Spojených států či Asie. Nedávný výzkum ukázal, že cca 750 000 lidí v ČR má rozvinuté závislostní chování ve vztahu k internetu nebo je závislostním chováním ohroženo (v Libereckém kraji jich je okolo 30 000). Pravděpodobně nás nepřekvapí, že nejvíce ohroženou skupinu jsou mladí lidé ve věku 12‐15 let. Téměř čtvrtina z nich má, či může mít s internetovou závislostí vážné problémy.
Jak to poznám?
Možná teď přemýšlíte o tom, jestli by nebylo lepší potomkům zabavit počítače a odvléci je za doktorem Chocholouškem, či si nějakého odborníka sehnat pro sebe, protože sedíte u počítače 8 hodin denně v práci. Zatím ale nepanikařte a pojďte se zamyslet nad otázkami: Jak to poznám? Kde je hranice mezi běžným užíváním a závislostí? Mám já či moji blízcí problém?
Anglický psycholog Mark Griffiths soudí, že existuje 6 jádrových komponent závislosti:
1. Určitá aktivita (hraní počítačové hry, nakupování na internetu atd.) se stane nejdůležitější v životě a začíná ovládat myšlení. Objevuje se silná chuť zahrát si, navštívit pornografické stránky atp. Snižují se reálné sociální kontakty.
2. Změny nálady – závislostní chování je často využíváno jako uklidňující prostředek. Je rozdíl mezi náladou před, v průběhu a potom, co se některé činnosti věnujete. Pokud je činnost přerušena, člověk je rozrušen.
3. Zvyšování tolerance – je nutno stále více aktivity k dosažení předchozí míry uspokojení
4. Odvykací symptomy v důsledku ukončení či omezení aktivity. To je podobné jako u drog. Objevuje se silné nutkání se k činnosti vrátit i přes racionální úvahy a předsevzetí.
5. Konflikt mezi jedinci se závislostním chováním a ostatními osobami. Objevují se ale i vnitřní konflikty v důsledku určité aktivity.
6. Neúspěšné pokusy činnost zastavit či omezit. Člověk se, někdy opakovaně, vrací do stejných vod po kratším či delším období abstinence.
Proč je to problém?
Někdy se potkáváme s názorem, že je lepší, když mladí lidé sedí u počítače a „nezevlují“ po parcích. To je pravda jen do jisté míry. Jasné je, že závislost na internetu není přímým ohrožením života, jakým je např. nitrožilní užívání drog, kdy je každá aplikace ruskou ruletou. Pozitivní roli také hraje přirozené zrání. Velká část mladých lidí okolo 16. roku zvednou oči od obrazovky, podívají se z okna a zjistí, že venku je plno hezkých lidí a přeskládají priority.
Část lidí ale u počítače zůstává (anebo k němu v průběhu života usedá). Ohroženi závislostí jsou zejména ti, pro které není aktivita na počítači jen jedna z forem zábavy, ale únik od reality (často od pocitů úzkosti).
Je pozoruhodné, jak destruktivní může závislost na internetu ve všech jejích formách být. Mezi přímé (krátkodobé) důsledky patří spánková deprivace, zanedbávání hygieny a výživy, únava, bolest očí a hlavy, zhoršená orientace v čase. Mezi dlouhodobé pak: změna životního stylu, sociální stažení z reálných sociálních vztahů, problémy a konflikty ve vztazích zbývajících, ztráta přátel, zanedbávání povinností, pozdní příchody, ztráta zaměstnání, dluhy.
Co s tím?
Jedním z netěžších úkolů závislého člověka je přiznat si, že má problém. Časté jsou bagatelizace typu: „všichni hrají víc než já“. Může pomoci zmapovat si životní styl – kolik času u počítače trávím, kolik času věnuji jiným aktivitám, jak vypadají mé sociální vztahy, co mi aktivity na počítači přinášejí a co berou… Závislost se totiž neměří tím, co člověk dělá, ale tím, co dělat nemůže.
Pokud se člověk rozhodne ke změně, může pomoci odborník na závislosti. Může to být adiktolog, psychoterapeut, psycholog, sociální pracovník nebo psychiatr. V našem Centru se ze začátku léčby zpravidla zaměřujeme na aktuální příznaky a prevenci relapsu, tj. předcházení návratu k závislostnímu chování. Je třeba abstinovat od vybraných aplikací. Pokud se to nedaří, je nutné abstinovat od počítače a internetu nějakou dobu zcela.
Vhodná je i rodinná terapie – závislý člověk často funguje v rodinném systému, který má své zákonitosti, a kde závislost může mít své místo.
Teprve poté, pokud je to třeba, pracujeme na odstranění příčin vzniku závislostního chování.
Douška
Někdy se říká, že lidé trpí tím, o čem se právě mluví. Když se mluví o anorexii, v ordinacích přibudou hubené dívky, když o sebevraždách přibude sebevrahů. Doufám, že se to stane i v případě počítačových závislostí. Ne ale kvůli módnímu trendu, ale protože budeme citlivější k tomu, co se děje v našich životech a životech našich blízkých.