ADVAITA, o. s.

Pozvánka v PDF.

Více na naší stránce na facebooku.

V dubnu jsme v Liberci uspořádali konferenci věnovanou terapeutickým komunitám. Na samostatné stránce najdete ohlasy, které jsou pro nás velice povzbudivé

V úterý 26. března jsme po delší době opět navštívili léčebnu v Červeném Dvoře. Ta patří dlouhodobě k našim hlavním spolupracujícím zařízením. Z léčebny přijímáme klienty do terapeutické komunity a doléčovacího programu. Do léčebny také posíláme klienty z naší ambulance. Během návštěvy proběhla informativní schůzka s pacienty léčebny, kteří se živě zajímali o to, jak to chodí v našich programech, jaké jsou podmínky přijetí, kolik se platí apod.

V zájmu zajištění co nejlepší návaznosti při vzájemném předávání pacientů jsme také diskutovali na společném semináři s personálem léčebny.

Návštěva určitě přispěje k tomu, že naše spolupráce s „Červeňákem“ bude i nadále skvělá a v zájmu našich společných klientů.

Fotografie z úvodního setkání s MUDr. Jiřím Dvořáčkem, ředitelem léčebny:

Na tradiční zimní akci na lyžích jsme se letos v únoru vydali s pouhými deseti klienty z celkových patnácti.  Někteří se pobytu zúčastnili již podruhé a jiní teprve podruhé v životě stáli na lyžích. Místo už po léta zůstává stejné – chalupa v Janově nad Nisou, kde není daleko do lyžařských stop.

Počasí nám přálo, sněhu bylo dostatek a i sluníčko se občas ukázalo. Teplota se držela lehce pod nulou, což bylo na běžky ideální. Kromě jednoho dne, kdy jsme se vydali do Jablonce nad Nisou do kina na Bídníky, jsme každý den stáli na lyžích.

Všichni byli moc šikovní a zdatní a tak ani nebylo třeba se dělit do výkonnostních skupin. Jen jedenkrát jsme využili obzvlášť příznivých podmínek a s pár odvážlivci se vydali na túru přes vrcholové partie Jizerských hor. To jsme se vrátili až za tmy a v nohách měli kolem 35 km.

Celkem jsme za sedm dní ujeli přes 100 km na lyžích a ušli cca 20 km a při tom zlomili čtyři hůlky, lyže zůstaly, až na  malé šrámy, v celku. Viděli jsme nádherné výhledy, užívali si dlouhých sjezdů, překonávali se v ještě delších stoupáních, smáli se i nadávali a doslova ochutnali jizerskohorské ticho (to bylo kousek od chaty Věčného mlčení). Večery jsme věnovali odpočinku, jídlu a společenským hrám. Za vyvrcholení lyžařského pobytu považuji dobrovolné sledování přímého přenosu štafety v biatlonu, kde český tým vybojoval třetí místo (za bouřlivého povzbuzování, které se neslo možná až do údolí).

Věřím, že pobyt na horách měl pro nás pro všechny ozdravné účinky jak po stránce psychické tak fyzické. Malé potvrzení se mi dostalo hned po příjezdu do komunity, kdy jeden z klientů poznamenal: „Když jdu do schodů, tak to ani necítím!“

Michal

UPOZORNĚNÍ PRO TY, KDO ČTOU POUZE NADPISY ZPRÁV – Podporované ubytování v rámci doléčovacího programu následné péče nekončí. Podpora samostatného bydlení je terénní služba. Tu jsme ke konci roku 2012 přestali poskytovat.

Ke konci roku 2012 jsme přestali poskytovat sociální službu podpora samostatného bydlení, kterou jsme nabízeli od dubna 2010. Vznik a rozvoj programu byl podpořen z projektu IP1 „Služby sociální prevence v Libereckém kraji“, který je financován z Evropského sociálního fondu z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Do listopadu 2012 jsme službu financovali z uvedeného projektu, v prosinci pak z peněz MPSV. Konec financování z Evropského sociálního fondu byl hlavním důvodem ukončení poskytování služby, ale ne jediným. Náš původní předpoklad, že nejdůležitější pro klienty bude možnost čerpání služby terénní formou přímo v jejich domácnostech, se nepotvrdil. Za nejcennější považovali činnosti, které pracovně nazýváme sociální prací v užším slova smyslu. Ta zahrnuje rozmanité aktivity zaměřené na praktické součásti samostatného života po návratu z chráněného prostření léčeben a terapeutických komunit (komunikace s úřady, řešení dluhů, pomoc s hledáním zaměstnání apod.). Tyto činnosti jsme chtěli v každém případě zachovat i po skončení služby a rozšířit jejich využití i pro jiné naše klienty. Zvažovali jsme různé alternativy návaznosti na ukončenou službu a nakonec jsme zvolili tu, která podstatné aktivity zaniklé služby přesouvá do našich tradičních programů Centra ambulantních služeb ADVAITA. Zmíněné aktivity bychom nemohli nabízet bez odpovídajícího personálu, takže poprvé v historii konečně budeme mít v programu ambulantního poradenství i v doléčovacím programu k dispozici sociální pracovnici. Tu jsme zaměstnali v rámci projektu a její pracovní místo nadále zachováme.

V našem případě se tedy skutečně naplnilo motto z loga ESF. Projekt podpořil budoucnost, která se prvního ledna 2013 stala současností. Podporu pro tuto současnost už musíme hledat jinde, abychom navazující činnosti byli schopni zaplatit a udržet, případně dokonce rozvíjet.

Pevné zdraví a hodně radosti v novém roce všem!

Naše sdružení pořádá v dubnu konferenci, na kterou srdečně zveme všechny zájemce.

4.-5. dubna 2013 v Liberci 

Veškeré informace najdete na samostatné stránce.

Nedávno konečně dorazily certifikáty Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, připomněly samotnou certifikaci, která úspěšně proběhla už koncem července 2012.

První setkání s letošním Kulturfestem mě čekalo už na dálnici cestou z Prahy. Trochu nestíhám. V dáli, v místech, kde tuším, že leží komunita Magdaléna, kde se to všechno koná, je na obzoru ohňostroj. Na černé obloze se pomalu rozprskávají světelné koule. Cítím radost a klid. Vybavuji si loňský rok, kdy jsem stála s klienty pod ohňostrojem a se zakloněnými hlavami jsme se na něj dívali. Někteří z nich, ač věkem rozhodně už dospělí, vykřikovali nadšením jako malé děti. Právě teď se tam možná odehrává něco podobného.

Kulturfest je tradiční akce, které se účastní většina terapeutických komunit u nás. V překladu to znamená, že se v areálu bývalé raketové základny v Mníšku pod Brdy na jeden víkend sejde odhadem asi 150 abstinujících „toxíků“. Letos tam bylo deset komunit z Česka a jedna ze Slovenska. Na pár hodin si všichni odpočinou od terapie a jdou hrát divadlo. Představení, která klienti hrají, jsou většinou autorská, případně jde o známější, nejčastěji pohádkové nebo cimrmanovské motivy, upravené ale do reality a kontextu drogové léčby. Naši klienti připravili pohádku Zlatovláska trochu jinak na motivy představení Divadla Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký.
Divadelní přehlídka je nesoutěžní. Odměnou je pro amatérské herce smích a potlesk přítomných diváků. V čem se naopak soutěží naprosto otevřeně, je fotbal. Má trochu menší hřiště, než je běžné, a v každém mančaftu kope jedna žena. Na postech rozhodčích se střídají fotbalově zdatní klienti. Do role trenérů se pak pasuje prakticky kdokoli. V jiné části areálu se zatím malují obrazy a sochají sochy. Ještě ten samý den se koná vernisáž, kde autoři svá díla představují. Advaita získala 3. místo v kategorii soch za dílo s názvem Zrození citů ze skály.

Kulturfest je taky o citech, ale hlavně o setkávání. I když tohle je možná to poslední místo, kde byste čekali, že potkáte své známé. „Potkala jsem tady kamaráda po šesti letech, bylo to hezký,“ říká Bára, klientka naší komunity. Jezdí sem ale i ti, kteří už mají léčbu za sebou. Třeba Ondřej. Léčbu v naší komunitě dokončil v lednu, teď je na doléčováku, chodí do práce a abstinuje. „Je to takový docela příjemný přijet z venku a být v pohodě…“

Kulturfest je setkání, říká dramaterapeutka Václava Křesadlová. V pořádající terapeutické komunitě Magdaléna má na starosti právě divadlo. „Setkání komunit, ukázání, že je možné tvořit, že je možné se podělit o svoje myšlenky, o radost a že je možné se prostě setkat čistí a mít silné zážitky. Čistí – myšleno bez drog.“ Kulturfest je příležitost, říká terapeut Pavel Kalpakcis z TK Advaita. „Moc krásně to řekl na začátku jeden z terapeutů, který tady vítal klienty. Řekl něco v tom duchu, že léta většinou bořili a tady mají možnost a šanci začít znovu stavět.“

Možná tady nevznikají mistrovská díla. Možná jsou divadelní kusy místy spíše improvizací než dramatickým dílem. Možná řada z těch, co tu letos byli, se ke svému starému způsobu života ještě vrátí. V každém případě jim ale zůstane zážitek, na kterém můžou postavit svůj další pokus o abstinenci.

Kulturfest je místem, kde se schází obdivuhodný počet těch, kteří si abstinenci zvolili jako svůj životní styl a přitom nerezignovali na to, kým doopravdy jsou. Na závěr si půjčím citát jednoho z klientů komunity Magdaléna: „Život je pohodička, když je člověk srdcem i duší pankáč!“

Adéla Paulík Lichková (reportáž si můžete taky poslechnout na webu rozhlasu)

Tentokrát přinášíme vzpomínku na červenec

Při pohledu do kalendáře na dva sváteční dny navazující na víkend a při pomyšlení na klienty, kteří mají problém s vyplněním třeba jen volného odpoledne, jsme se v týmu rozhodli uspořádat zátěžovou akci – jak jinak než na kolech. Složení a zdravotní stav členů skupiny dovoloval, že se akce mohli zúčastnit všichni. Podle výrazu tváří se dalo soudit, že z této skutečnosti evidentně všichni nadšeni nebyli. První den naše trasa vedla přes Jizerské hory do Josefova Dolu. Počasí nám přálo, kopce byli dlouhé, převýšení značné, a když naše teplota překročila únosnou mez, jako chladivý balzám působila koupel pod vodopády Velkého Štolpichu s výhledem na Ořešník. První noc jsme strávili ve starobylém loveckém zámečku, kde mj. v jednom z pokojů zemřel hrabě Desfours na nedostatek inzulínu. My jsme noc přežili všichni, i když jen o vlásek, protože večerní bouře shodila pár metrů od nás urostlý buk. Druhý den jsme zamířili k řece Jizeře. Přenocovali jsme v kempu u Zrcadlové kozy, kam jsme dopluli z Malé Skály na vypůjčených raftech. Za náš raft můžu říct, že to byla doslova nádhera. Díky noční bouřce bylo dostatek vody a my nemuseli vůbec pádlovat. Vody jsme si užili dostatek i v noci, protože přišly přívalové deště, proti nimž naše 15 let staré stany bez impregnace (kromě terapeutického?) neměli žádnou šanci. Chvíli to vypadalo, že tím naše zátěžová akce došla do svého vrcholného bodu a my se ráno vracíme do komunity, ale zářící slunce na obloze bez mráčku nás přesvědčilo, že budeme pokračovat. Ale to už jsme pomyslné žezlo výpravy předávali svým kolegům Adéle a Tomášovi.
Michal a Pavel

Druhá část cyklistického puťáku nás vedla z kempu u Zrcadlové kozy přes Turnov, kde jsme měli neplánovanou zastávku. Zatímco někteří z nás opravovali píchlé kolo, ostatní si prošli výstavu Kámen a šperk, která se zrovna ten den konala na náměstí v Turnově. Odtud jsme pokračovali směrem ke Stráži pod Ralskem, kde jsme zakotvili v kempu v Hamru na Jezeře. Celý den bylo teplo, tak jsme doufali, že se vykoupeme, ale začalo dost vydatně pršet. Otužilci se i přesto vydali k jezeru, kde se vyčasilo, ukázalo se sluníčko a koupání po dešti bylo nakonec velmi příjemné. Poslední večer na puťáku jsme si v kempu na ohni opekli buřty a šli spát, tentokrát už bez deště. Ráno jsme pak vyjeli kolem jezera do Stráže pod Ralskem do zmrzlinárny, kde měli více než 100 druhů zmrzliny. Posíleni jsme se pak vydali na závěrečnou cestu do komunity. Ze čtyřdenního výletu jsme se vrátili všichni živi a zdrávi.
Adéla a Tomáš