ADVAITA, o. s.

16.50: Novou Vsí se právě valí velká voda. Vzhledem k tomu, že do terapeutické komunity se nedá dovolat, informujeme touto cestou blízké našich klientů i terapeutů, že všichni jsou v pořádku, i když zatím stále v budově TK.

Trochu nás vyděsila zpráva, že přehrada Mlýnice hrozí protržením, ale jak se později vyjádřili odborníci, nic tomu nenasvědčuje. Odkaz na fotografii přehrady Fojtka, která leží také kousek nad komunitou.

Jak vypadá situace v regionu, si můžete prohlédnout například na fotografiích fanoušků ČT 24 .

Děkujeme kolegům z White Light I., Prev-Centra a SANANIMu za rychlou nabídku pomoci.

Aktualizace 8. 8., 10.00: Noc jsme přečkali v pořádku, voda opadává, začínáme s úklidem.

Aktualizace 8. 8., 23.30: Spousta domů v Nové Vsi dopadla hůř než náš, takže během dneška jsme se už zapojili do pomoci lidem v obci.

Aktualizace 9. 8.: Konečně nějaké obrázky. Fotili naši terapeuti (většinou z oken domu komunity nebo v jeho blízkém okolí) a přehradu Mlýnici v době, kdy voda přetékala přes korunu hráze, nám zatím neznámý autor.

12►

Děkujeme za veškerou podporu a nabídky pomoci členům sdružení, kolegům, přátelům i návštěvníkům našich stránek.

Je tomu již 13 let, co se otevřela brána Terapeutické komunity v Nové Vsi a vstoupila do ní první klientka. Od té doby uběhlo už mnoho času, od 4. 6. 1997 prošlo naší komunitou 272 klientů.

Jako každoročně i letos jsme oslavili výročí otevření komunity, a to dne 5. 6. 2010. Po propršeném květnu konečně vysvitlo sluníčko a od časných odpoledních hodin se k nám začali sjíždět bývalí klienti, jejich přátelé, partneři, děti, rodiny našich současných klientů, bývalí zaměstnanci, zkrátka všichni, kdo v tomto domě nechali kousek svého srdíčka nebo je jejich osud s komunitou nějakým způsobem spjat.

Program začal ve 14.15 turnajem ve volejbalu – současní klienti versus hosté. I přes usilovné tréninky našich klientů nakonec vyhrálo družstvo hostů, převážně složené z klientů našeho doléčováku. K velkému překvapení však vyhraný dort darovali našim klientům, kteří při předání zapomněli na sportovní neúspěch a radovali se z kalorické nadílky.

V 16 hodin byla zahájena slavnostní výroční Velká komunita. Na jejím začátku dostali slovo dlouhodobí pracovníci a pověděli nám o historii terapeutické komunity, o skromném vybavení na počátku, o prvních klientech, prvních úspěších, o dlouhé cestě až k její dnešní podobě.

Hlavní a nejkrásnější částí výroční Velké komunity je předávání diplomů za abstinenci. Letos si svůj diplom za 1 rok bez drog převzalo 7 lidí, kteří otiskli své ruce na památeční plátno. Diplom za 5 let bez drog a řetízek na památku si převzali 4 bývalí klienti, každý z nich zvěčnil své jméno na džbánu úspěšné abstinence. Pro diplom si přijel i 1 úspěšný abstinent, který vyhrává nad svou závislostí již 10 let. Za svou vytrvalost byl obdarován keramickou vázou z dílny naší komunity.

Po předání diplomů následovalo vystoupení našich klientů a zaměstnanců, kteří secvičili několik písní na kytary a harmoniku a společně jsme si zazpívali i naší komunitní hymnu „Jednou budem dál“.

Následovala volná zábava až do pozdních večerních hodin. Opékali jsme buřty u táboráku, hráli, zpívali a užívali si krásného dne a toho, že jsme spolu a že jsme se sešli v tak hojném počtu.

Výročí se zúčastnilo celkem 85 lidí. Samozřejmě nechybělo 14 našich současných klientů, kteří si pozvali 20 hostů – přátel, rodinných příslušníků, děti. Slavit přijelo i 11 současných zaměstnanců a kolegyně, která nyní plní krásné mateřské povinnosti. Z doléčovacího centra v Liberci přijeli 3 klienti, kteří sice absolvovali léčbu v jiné terapeutické komunitě, ale s našimi klienty při společných akcích navázali přátelství a chtěli s nimi oslavit výročí naší komunity. Vřelého přijetí se dočkalo 25 bývalých klientů, z nichž někteří si přijeli pro diplom, někteří z nostalgie, ale většina z nich se sem vrací každoročně, připomenout si, že odtud vede jejich cesta novým životem – životem bez drog. Spolu s nimi přijeli i jejich přátelé, partneři, děti, celkem 11 dalších hostů.

Večerní rozloučení bylo jedno z nejdojemnějších. Každý z nás si uvědomil, co vše je schováno v té bílé vile na rozcestí, kolik lidských osudů, úspěchů, radostí, ale i bolesti, trápení, vyřešených i nevyřešených problémů, že čas strávený tady nám všem tak nějak změnil život, že se sem vždy budeme rádi vracet, ať už jako bývalí klienti, zaměstnanci, spolupracovníci, přátelé.

Den otevřených dveří

Každoročně zveme na oslavu výročí otevření naší terapeutické komunity významné osobnosti Libereckého kraje, zástupce spolupracujících organizací, sponzory a vůbec všechny, kteří nějakým způsobem přispívají k chodu komunity.

Letos poprvé jsme pro tyto významné hosty uspořádali den otevřených dveří – den, kdy jsme jim poděkovali za spolupráci, provedli je po zařízení, povídali si o smyslu léčby, o historii komunity, statistikách a podobně.

Den otevřených dveří se konal v pátek 11. června 2010. Ráno v 9 h proběhla tisková konference.

Od 11 hodin promluvila vedoucí terapeutické komunity o terapeutické komunitě a jejím programu – vznik, historie, poslání a cíle, význam léčby drogově závislých, statistiky. Účastníci se dozvěděli, co je terapeutická komunita a co může nabídnout, jaké jsou základní zásady, hodnoty a pravidla léčby, pro koho je komunita určena, jak vypadá den v terapeutické komunitě, proč je důležitý režim a jeho dodržování, s jakými dalšími organizacemi spolupracujeme (včetně zajištění zdravotní péče), vývoj sledovaných ukazatelů od založení komunity do současnosti (typ užívané drogy, výskyt hepatitid, počet žádostí o léčbu a počet přijatých klientů, průměrný věk klientů apod.).

Po prezentaci následovala prohlídka zařízení a malé občerstvení. Během odpoledne pak pokračovala volná diskuse mezi jednotlivci, která se odvíjela od dopolední prezentace.

Naše pozvání přijali tak významní hosté jako člen rady kraje pro resort sociálních věcí a menšin a předseda protidrogové komise Libereckého kraje Pavel Petráček, starosta obce Nová Ves Jaroslav Müller, krajská protidrogová koordinátorka Ing. Jitka Sochová, odborná koordinátorka komunitního plánování sociálních služeb pro obec s rozšířenou působností Liberec Ing. Petra Feixová, za Statutární město Liberec Lucie Václavíková z odboru sociálních a zdravotních služeb, vedoucí odboru kanceláře Městského úřadu ve Frýdlantu Mgr. Alena Švejdová a místostarostka Nového Města pod Smrkem Mgr. Radoslava Žáková.

Velmi si vážíme návštěvy lékařů, kteří ošetřují naše klientky, a kteří se přijeli podívat, v jakém prostředí zde klienti žijí a dozvědět se, co jejich léčba obnáší. Dne otevřených dveří se zúčastnila obvodní lékařka MUDr. Dikeocha se sestřičkou, lékařka z jaterní poradny MUDr. Nedvědová se sestřičkou a zubní lékařka MUDr. Bělková se sestřičkou.

Dále děkujeme za účast pracovníkům ze spolupracujících zařízení – Probační a mediační služba Liberec, o. s. Semiramis z Mladé Boleslavi, Doléčovací centrum Děčín, Rodinná poradna Liberec a Terénní program pro lidi ohrožené drogou z Liberce, jejichž spolupráce je pro nás klíčová.

Zařízení si přišlo prohlédnout i 12 pracovníků vedlejšího Domova pro osoby se zdravotním postižením, včetně paní ředitelky. Mnozí z nich se do komunity podívali poprvé, ačkoliv je naše spolupráce již dlouholetá a denně se potkáváme při příchodu do zaměstnání.

Náš první den otevřených dveří předčil naše očekávání. Pozvání přijalo celkem 38 hostů a jejich účast zde vytvořila příjemnou atmosféru. Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na další spolupráci a za rok na viděnou.

Ve dnech 15. – 18. května 2010 se naše terapeutická komunita vydala jako každoročně na první jarní putování.

Už po šesté jsme zamířili do Lužických hor. Čtrnáct klientů – mezi nimi 3 ženy, dva terapeuti – mezi nimi jedna žena a Issa – jedna psí žena. Dále výpravu tvořilo osm stanů, dva kotlíky na vaření chutných lesních pokrmů a šestnáct batohů, z nichž žádný nevážil méně než 20 kilo. Vše potřebné jsme si totiž nesli s sebou – včetně jídla a potřeb, nezbytných k přežití v pustině a modliteb v srdcích za suchou cestu bez bouří a rozvodněných potoků a louží.

Vyrazili jsme v sobotu ráno busátkem v 9,58 z Nové Vsi přes Liberec do Nového Boru. Zde jsme se vybusili okolo půl jedné na tichém novoborském chodníku a v chladu a ladu jsme započali putovaní. Před námi se tyčila se svými 759 metry čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor – Klíč. Její horní polovina se cudně halila mlžným závojem. Celé nebe se nacházelo na rozhraní prudkého lijáku a vlídného polojasna. Kam se to zhoupne, nebylo až do noci jasné. Připravili jsme si proto do pohotovostní polohy pláštěnky a funěli jsme přes Kamzičí studánku k vrcholu. Tam nás uvítal velký chlad, vítr a asi desetimetrová viditelnost. Utrousili jsme si pod vousy tlumené „hurá“, udělali pár vrcholových snímků a šup dolů – z dosahu ledového větru! Nejvíce nás hřál celou cestu náš vlastní pohyb a v tento zdroj tepla a bezpečí jsme věřili i nadále. Zatím nepršelo!

Ten den – tedy v sobotu 15.5. – jsme v poklidném tempu přes Svor, Rousínov a Milštejn – doputovali šťastně na naše tábořiště u Hamerského potoka. Tam jsme se uvelebili u ohně lehce po 19té hodině a 17 kilometrech horských prémií a běžných odměn. To byl tedy první den.

V neděli byla trasa zhruba stejně dlouhá. A to přes Jedlovou horu – 774 metrů – do Jiřetína. Nedělní oblačnost měla ale větší nadhled, než sobotní a asi třikrát na tři minuty během odpoledne vykouklo sluníčko. Došlo tak k velkým setkáním až transcendentního charakteru.

Nejčastější otázky putujících byly : „ Jak je to ještě daleko?“, „Kdy už tam budeme?“, „Kam vlastně jdeme?“, „Taky tě tak bolí záda, jako mne?“ Z těchto dotazů může i laik snadno usoudit, že cesta se plynule vinula, nálada byla skvělá, až taškařičná a únava byla snadno rozptylována plodnou komunikací. Inu – společné utrpení tmelí! Ale opravdu! Někteří klienti – hlavně Tomáš, Marek a Radek – celé putování vyprávěli – často i vtipné – historky, zpívali, zvesela hulákali na sebe a na kolemjdoucí a tak zvedali náladu celému uskupení.

Restaurace na Jedlové nám poskytla alespoň na okamžik a pár vytoužených chuťomžiků tepelný a kulinářský most k dočasně ztracenému lidství. Po našem odchodu museli z jídelního lístku vymazat svíčkovou.

Po dalším spirituelním zážitku na Křížové hoře jsme sestoupili do Jiřetína. Tam ve sportovním areálu nás správce asi v 17,30 ubytoval a my tam žili ve svornosti až do pondělí do rána. Ve svých stanech, kolem ohně, v bufetu, kde se chytře zakopal hlavně Ondra, při nohejbale i ve sprchách, které byly k dispozici. Ten den jsme měli za sebou také asi 17 kilometrů polosuchých cest. Protože ani v neděli nepršelo!

Svornost byla narušena v pondělí před odchodem na další cestu. Došlo k vichrné hádce mezi Lenkou a Radkem a okolo ohně jsme si uspořádali mimořádnou skupinu. Vše se brzy vyjasnilo – Lenka měla velké potíže jako psovod s Issou a skupina ji podpořila – a tak jsme mohli pokračovat na Luž – nejvyšší vrchol Lužických hor – 793 metrů.

Cesta vedla přes obec Lesné a vzhůru Čertovou plání. To je asi dvouapůlkilometrové stoupání lesem. Všichni byli unavení a Radek měl zvýšenou teplotu. O to víc povídal a na samotný vrchol Luže nevystoupal. Hlídal batohy půl kilometru pod vrcholem.

Na Luži bylo sice chladno a větrno, ale odměnou nám byl mnohostranný mezinárodní výhled do Čech, Německa i Polska. Po sestupu nás opět polidštil lehký oběd v restauraci pod Luží. Pak už jsme se blížili k přehradě Naděje, kde jsme se pokochali její krůpějnatě tříštivou krásou a nabrali si pitnou vodu. Tábořiště na louce u Hamerského potoka nás v sobě ukrylo podruhé.

Oheň zářil i hřál, potok pěl indiánskou píseň o znovunalezené rajské prérii, jídlo i pití chutnalo svobodou, dým se nám dostal až pod kůži a bolavá záda a nohy se zotavovaly z 12 kilometrové chůze pondělního suchého dne. V noci na úterý trochu sprchlo.

V úterý jsme po úspěšném zabalení všech věcí a úklidu tábořiště celkem bez problémů došli na nádraží ve Svoru. Jen Martin si cestou přivodil rýhu na hlavě, když podlézal padlý kmen stromu.

Ze Svoru nás dopravil vlak přes Českou Lípu až do Liberce. Do komunity jsme se v pořádku a bez větších zranění a zdravotních potíží, vrátili v 16,45 komunitního času.

Naše modlitby byly vyslyšeny. Nezmokli jsme. Celkově jsme za 4 dny odputovali s těžkými batohy na zádech přes hory a doly úctyhodných 55 kilometrů.

Díky – a za rok zas!

Petr K.

V únoru jsme na našich stránkách informovali o přelomovém způsobu finanční podpory služeb pro lidi se škodlivými návyky ze strany obcí v Libereckém kraji. Nyní přinášíme první průběžné výsledky.

Česká Lípa – podali jsme žádost o příspěvek na služby terapeutické komunity, jednání zastupitelstva proběhlo na konci dubna. Požadovaná částka, která vychází z „klíče“ a počtu obyvatel trojkového města, činí zhruba 57 tisíc Kč. O příspěvek na poskytování ambulantních protidrogových služeb si v České Lípě a jejich spádových obcí žádá občanské sdružení Pasant.

Frýdlant – uzavřeli jsme smlouvu o poskytnutí sociálních služeb s Městem Frýdlant pro rok 2010. Částka, kterou jsme takto získali, přesáhla 41 tisíc Kč. Máme příslib uzavření smlouvy o příspěvku i od ostatních obcí druhé a první kategorie Mikroregionu Frýdlantsko.

Jablonec nad Nisou – zažádali jsme o poskytnutí dotace z rozpočtu města Jablonec nad Nisou prostřednictvím vypsané výzvy města. Dotaci na poskytování ambulantních služeb pro občany města Jablonec nad Nisou jsme získali ve výši 190 tisíc Kč pro rok 2010. Ostatní obce Jablonecka jsme žádali o příspěvek v dubnu.

Město Jilemnice – oslovili jsme město se žádostí o finanční příspěvek na poskytování protidrogových služeb dle metodického klíče. Naše žádost byla bohužel zamítnuta. Jsme zváni na zasedání starostů ostatních obcí Jilemnicka, kam pojedeme představit naše sdružení, nabídnout možnosti spolupráce a požádat o příspěvek.

Statutární město Liberec – uzavřeli jsme smlouvu na období tří let, ze které vyplývá náš závazek poskytování protidrogových ambulantních a pobytových služeb. Město financuje službu dle metodického klíče, což v konečné podobě přinese do rozpočtu naší organizace příspěvek ve výši téměř 514 tisíc Kč ročně.

Podobně se nám podařilo uzavřít smlouvu i s Městskou částí Vratislavice nad Nisou. Dohoda s platností tří let přináší finanční pomoc ve výši 41 tisíc Kč ročně.

Oslovili jsme také obce druhé kategorie Liberecka. Zatím se nám ozvalo Město Hrádek nad Nisou, kde došlo k dohodě a uzavření smlouvy s platností do konce roku 2010 v hodnotě téměř 23 tisíc Kč. Město Český Dub si nakoupilo služby prostřednictvím objednávky v hodnotě 8 tisíc Kč. Hodkovice nad Mohelkou naši žádost nepodpořily. Města Chrastava a Jablonné v Podještědí se k naší žádosti dosud nevyjádřila. Obce první kategorie Liberecka v současné době oslovujeme se žádostí o spolupráci. Kladně okamžitě reagovala obec Chotyně, Nová Ves a Janovice v Podještědí. Děkujeme.

Nový Bor – zažádali jsme prostřednictvím grantové výzvy města o částku cca 18 tisíc Kč na provoz terapeutické komunity. Výše požadované částky odpovídá kalkulaci 1,50 Kč na obyvatele města.  V současné době čekáme na vyjádření města. Na ambulantní služby si o příspěvek žádá tak jako v České Lípě sdružení Pasant. Stejné je to i u ostatních obcí Novoborska.

V Semilech proběhlo jednání se zástupci obcí Semilska již v prosinci loňského roku. Zde jsme za přítomnosti člena Rady Libereckého kraje pro resort sociálních věcí a menšin Pavla Petráčka a kolegů z organizace Most k naději představili protidrogové služby. Město Semily je nakloněno spolupráci, informaci o možnosti využití služeb Advaity předalo svým občanům prostřednictvím městského zpravodaje. Smlouvu o spolupráci uzavřeme v nejbližších dnech. Ostatní obce Semilska jsme oslovili a čekáme na jejich reakce.

Město Tanvald naši žádost zamítlo. Spolupráci se pokusíme domluvit s ostaními obcemi Tanvaldska.

Město Turnov přispívá na protidrogovou politiku prostřednictvím grantového řízení. Občanské sdružení Most k naději uzavře smlouvu s městem jako zástupce obou poskytovatelů této sociální služby. V souladu se smlouvou o spolupráci, kterou naše sdružení uzavřelo s Mostem k naději, dojde k přerozdělení práce i finanční dotace. Tato smlouva o spolupráci vychází ze zmiňovaného klíče na členění peněžních prostředků.

Ostatní obce Turnovska se spojily a společně přispějí na protidrogové služby podobným způsobem jako město Turnov.

Město Železný Brod finanční spoluúčast zamítlo.

Závěrem máme dobrou zprávu pro občany obcí, jejichž zástupci se rozhodli služby lidem ohroženým škodlivými návyky uvedeným způsobem nepodpořit: „Naše programy jsou otevřeny i vám“. Je to jako s televizí. Hraje i tomu, kdo poplatky neplatí .

Předseda našeho sdružení převzal 29. dubna 2010 z rukou Pavla Petráčka, člena Rady Libereckého kraje pro resort sociálních věcí a menšin, smlouvu o poskytnutí účelové dotace z rozpočtu Libereckého kraje. Pan radní pozval za stejným účelem do své kanceláře v budově Krajského úřadu Libereckého kraje také zástupce dalších organizací, které v Libereckém kraji poskytují certifikované protidrogové programy, a to Mostu k naději, o. s. a Občanského sdružení Pasant. Akce proběhla za účasti médií a pan radní si udělal čas i na hodinovou společnou diskusi o aktuální situaci v oblasti práce protidrogových zařízení. Společně s Davidem Adamečkem (Advaita), Magdou Jogheeovou (Pasant) a Lubomírem Šlapkou (Most k naději) hovořil zejména o současném stavu financování protidrogových programů a možnostech jejich dalšího rozvoje. Do diskuse se zapojila také JUDr. Ludmila Šlechtová, vedoucí Odboru sociálních věcí, bezpečnosti a problematiky menšin. Pavel Petráček se zajímal zejména o vývoj ve financování našich služeb ze strany obcí Libereckého kraje.

Liberecký kraj přispívá letos do našeho rozpočtu částkou 2 miliony korun a potvrdil tak roli nejdůležitějšího poskytovatele finančních prostředků našemu sdružení. Krajská dotace je pro nás mimořádně významná ze tří hlavních důvodů: 1) Každoročně tvoří více než 20 % našeho celkového rozpočtu a zajišťuje tak významnou část povinného třicetiprocentního nestátního podílu ke státní dotaci (letos necelých 22 %). 2) V letošním roce je vyšší než loni a mírní tak likvidační dopad snižování financí od státu. 3) Dotace není závazně členěna mezi jednotlivé naše programy, ale můžeme ji použít u těch služeb, kde se ostatních finančních zdrojů dostává nejméně.
Jedinou „vadou na kráse“ je skutečnost, že podobně jako v loňském roce dorazily peníze na náš účet až ve druhém čtvrtletí, takže někteří zaměstnanci si museli na první letošní mzdu počkat do konce března, kdy jsme dostali první finance z jiných zdrojů.

neviditelny text

Do naší terapeutické komunity v Nové Vsi hledáme předběžně zájemce o práci vedoucí/ho. Místo se uvolní v létě 2010, nástup je vhodný od července. Jedná se o práci v jednosměnném provozu s pravidelně rozloženou pracovní dobou.

Podmínkou je absolvovaný (nebo aspoň probíhající) sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik, zkušenost s prací v terapeutické komunitě a/nebo s vedením lidí a týmů a odpovídající vysokoškolské vzdělání. Další kurzy, výcviky a zkušenosti v oborech adiktologie a psychoterapie výhodou.

V případě zájmu či dalších dotazů se obracejte e-mailem na Davida Adamečka, ředitele sdružení.

Od 1. dubna 2010 nabízíme nový program, podporu samostatného bydlení. Naše ambulantní a pobytové služby tak poprvé doplňujeme o službu terénní.

Vznik a rozvoj programu je podpořen z projektu IP1 „Služby sociální prevence v Libereckém kraji“, který je financován z Evropského sociálního fondu z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Obec Nová Ves u Chrastavy pořádá během celého roku spoustu akcí nejen pro děti, jichž se naše terapeutická komunita vždy s radostí účastní. Jednou z akcí byl i tradiční masopustní průvod, netradičně konaný až v sobotu 27. února. Zpoždění mělo však své výhody – ten den bylo snad nejkrásnější počasí letošního roku.

Příprava na masopust u nás probíhala s měsíčním předstihem. S klienty jsme pohovořili o jarních tradicích, vyráběli jsme škrabošky i tradiční masopustní masku – koně. Překvapilo nás, s jakým nadšením se všichni pustili do výroby masek technikou kašírování. A ještě více nás překvapil výsledek! I ti nejméně zruční dokázali vyrobit krásné škrabošky a masky, které pestrobarevně pomalovali.

V den masopustu jsme se sešli na určeném místě s lidmi z Nové Vsi a začali se veselit. Naše „komunitní“ skupinka měla však eso v rukávu, Tomáše, nejlepšího hráče na kytaru, jakého jsme tu kdy měli! A tak se průvod vydal na svou cestu křížem krážem vesnicí a Tomáš hrál a všichni zpívali a tloukli do rytmu na bubínky a činely a sluníčko svítilo a děti se smály… Obešli jsme pár domů, kde nás paní domácí pohostily koláčky a uzeným, odmítli jsme nabízenou slivovičku a vydali se k cíli. Na konci cesty na nás čekala pravá vesnická zabijačka. Gulášek, prdelačka, jitrnice, jelítka, všichni se jen olizovali. Děti pokračovaly na dětský maškarní bál, dospělí se přemístili do hostince a my se vydali zpět do komunity, odmaskovali se, a abychom si užili zbytek krásného dne, vykročili jsme do lesa.

Masopust býval svátkem bujarých oslav, kde se jedlo a pilo, co hrdlo ráčí a co břicho snese. My jsme se toho dne přesvědčili, že masopust si lze užít bez alkoholu a obžerství, že je to svátek očekávání jara, kdy stačí se radovat, veselit a smát. Na jeden den se v každém z nás probudilo malé dítko, které si rádo zapěje a zaskotačí.

Masopustem jsme odstartovali novou etapu života v komunitě – připravujeme se na Velikonoce, promýšlíme práce na zahradě, těšíme se na teplo, sluníčko, výlety… Ale o tom až někdy příště, v dalším příspěvku.

V únoru jsme v Centru ambulantních služeb ADVAITA otevřeli skupinu pro gamblery. Reagujeme tak na rostoucí poptávku o služby pro lidi s problematikou patologického hráčství. Skupina je polootevřená, mohou se do ní přihlásit zájemci, kteří  chtějí změnit své návykové chování. Podmínkou zařazení do skupiny je osobní konzultace s vedoucí skupiny. Ta při osobním rozhovoru posoudí vhodnost přijetí do skupiny.

Podmínkou je také pravidelná účast na skupinách.

Skupina se schází jednou za čtrnáct dnů, vždy v úterý od 16.30 do 18 hodin. V současné době má skupina pět členů.